Zvonek zelený (Chloris chloris)

Příroda v areálu > Ptáci > Zvonek zelený

Předjaří – únor a březen – jsou měsíce, kdy se ve svém ročním cyklu nejvíce hlasově projevuje další náš poměrně běžný opeřenec – zvonek zelený. Dělá skutečně čest svému jménu – některé motivy jeho hlasu připomínají cinkání klasického zvonku, za okamžik zase drnčení elektrického zvonění.

I na špicích stromů okolo naší školy můžeme prakticky kdykoliv během jarních dnů pozorovat olivově zeleného ptáka velikosti vrabce se žlutými pruhy podél okraje křídel, jak vytrvale předvádí svou směs cvrlikavých a trylkovitých tónů s vloženými vrzavými hvizdy. Při námluvách navíc vyletí ze svého místa, zakrouží třepotavým „netopýřím letem“ a se zpěvem usedá zpět na své původní místo.

Sameček zvonka zeleného slunící se v paprscích vycházejícího slunce (Ledeč n. S. 4. 12. 2016)

Opeření samečka i u tohoto druhu je oproti samičce barevnější a výraznější. Jeho hruď je žlutozelená, svrchní strana těla olivově zelená, křídla a části hlavy jsou tmavší a přibarvené došeda. Nejvýraznějším poznávacím znakem je výrazné žluté zrcátko podél složeného křídla a žlutá pole po okrajích kořene ocasu, která jsou výrazná i za letu. Silný kuželovitý zobák je slonovinově zbarvený a díky „pokleslým koutkům“ a tmavšímu opeření okolo kořene zobáku a očí budí výraz „věčné nakvašenosti“.

Pohlavní dvojtvárnost (sexuální dimorfismus) u zvonka zeleného – vlevo sameček, vpravo samička (Ledeč n. S. 24. 4. 2017)

Samička je mnohem méně výrazná, ale i na ní najdeme sice menší žlutá pole, zato stejně „napruděný“ výraz. Mláďata se podobají samici, navíc mají podélně hnědě pruhované bělavé bříško.

Zvonci jsou rozšířeni prakticky po celé Evropě, Malé a Střední Asii a severozápadní Africe. Člověk je dopravil i do Jižní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. Naši zvonci jsou většinou stálí, přesto část se stahuje na zimu do Středozemí a k nám zase přilétají zvonci ze severu. Zpět se vrací během března a začínají zakládat rodiny.

Areál rozšíření zvonka zeleného – zeleně celoroční výskyt, žlutě hnízdiště, modře zimoviště, oranžově oblast introdukce člověkem, Zdroj a licence

Hnízdí většinou dvakrát za sezónu – první hnízdění probíhá většinou v jehličnanech, stálezelených keřích, nebo stěnách porostlých břečťanem, ve velké oblibě mají také túje. Listnáče osidlují teprve když se stromy olistí. Hnízdo staví samička, sameček nanejvýš „podává“ materiál. Snůšku 4 – 6 světlých vajíček pokrytých červeno až černohnědými skvrnkami inkubuje samička po dva týdny také sama, ale sameček ji v této době vydatně krmí. O mláďata na hnízdě pečují rodiče cca 14 dní společně. Po opuštění hnízda však mláďata ještě nejsou několik dní schopna letu a rodiče je krmí mimo hnízdo. Ihned po vyhnízdění prvních mláďat začínají pracovat na dalším potomstvu, v některých letech nejzdatnější páry dokáží vyhnízdit i potřetí.

Slunečnicová sváča, Ledeč n. S. 18. 9. 2016

Zvonek je semenožravý druh, který semeny trav a plevelů krmí i mláďata, ale přesto rodiče mláďatům doplňují částečně i živočišnou složku v podobě mšic a jiného hmyzu.

Během zimních měsíců se zvonci sdružují do různě velkých hejn a rádi navštěvují krmítka, kde si pochutnávají na slunečnicích, nebo jiných semenech. Během těchto návštěv je možné sledovat časté boje, kdy jeden zvonek krmítko obsadí a jiným jedincům svého druhu vytrvale brání v zobání. Sám se sice také nenažere, protože na to při stálém odhánění dalších nájezdníků nemá čas, ale zábava je to asi přenáramná. po chvilce je to přejde a krmítko je v obležení celé hordy zelenošedých tělíček.

Část hejna zvonků, kteří čekají, až se do krmítka naservíruje snídaně Ledeč n. S. 4. 12. 2016

Početnost populace zvonků zelených v předchozích letech výrazně poklesla. Na vině je kromě jiných faktorů také nebezpečná nákaza, která decimovala v minulém desetiletí právě zvonky a pěnkavy. Jde o tzv. trichomonózu – onemocnění parazitickým prvokem – bičenkami. Tato infekce není na lidi přenosná, mezi zvonky se dostala začátkem 21. století v Anglii a od té doby postupovala Evropou. Od roku 2012 nákaza slábne, ale přesto se může stát, že se infekce objeví i v našem okolí. Zpozorujete-li tedy na svém krmítku rozčepýřeného jakoby umáčeného zvonka (nebo pěnkavu), který se sotva drží na nohou, nebo najdete podobného ptáka u krmítka mrtvého – je nutné okamžitě přerušit přikrmování. Krmení v krmítku zlikvidovat, krmítko vyčistit, třeba i vymýt (nebo vydesinfikovat) a nechat důkladně vyschnout. Bičenky na vzduchu hynou – již i dočasné přerušení a vysušení krmítka (bez desinfikace) by mělo zajistit, že se nákaza na vašem krmítku nebude šířit dál. Fotografii nemocného zvonka i další informace najdete zde.

Zvonci navštěvují krmítko samozřejmě i u nás, ale poslední zimu spíše jednotlivě. Všichni se zdáli být v dobré kondici. Byli dokonce tak čiperní, že dlouho odolávali snaze zachytit je na fotografii. Podařilo se to až 17. 3. 2016. Konečně!

Konečně se podařilo „vyblesknout“ jednoho samečka dříve, než zase frnknul.

Ještě bližší setkání se podařilo během kroužkování ptactva v našem areálu 21. března 2016. Jeden zvonek uvízl v nastražené síti a dočkal se tak našeho obdivu i slušivého prstýnku na nožku.

Své jarní koncerty provozují na našich jehličnanech i listnáčích velice vehementně, tak jim držme palce, třeba se rozhodnou u nás zahnízdit.

Milí zvonci – přejeme šťastnou sezónu a pevné zdraví.