POZNÁVACÍ ZÁJEZD DO RAKOUSKA
Pro poznávací zájezd, který měl být zpestřením začátku letošního školního roku, jsme hledali destinaci, která by byla relativně bezpečná a přitom dostatečně atraktivní. Volba padla na oblast Salzburgu v sousedním Rakousku. Přípravné práce začaly v dubnu, program připravila CK Pro Travel z Plzně, která se nám osvědčila u několika předchozích akcí.
A tak v posledních dvou zářijových dnech se studenti, učitelé a někteří zaměstnanci světelské Akademie vydali na cestu a zamířili nejprve do rakouského města Salzburg s krásným historickým jádrem. Je to statutární město, hlavní město rakouské spolkové země Salcbursko. Salzburg je po Vídni, Štýrském Hradci a Linci čtvrtým největším městem Rakouska a návštěvníkům má co nabídnout. Naši prohlídku začínáme krásným zámkem Mirabell. Palác včetně zahrad je uveden na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Palác jenom míjíme zvenku, zato zahrady si vychutnáváme. I když je už podzim, je tu řada rozkvetlých záhonů – a navíc je odtud i jedinečný pohled směrem k pevnosti.
Mezi nejznámější osobnosti města patří bezesporu Wolfgang Amadeus Mozart, proto se krátce zastavujeme i před jeho rodným domem. A skoro na každém rohu potkáváme cukrárnu s místní specialitou – tzv. Mozartovými koulemi. Od pana průvodce se dozvídáme, že ty pravé nejsou v obalech zlatorudých, ale modrostříbrných. Město se může pochlubit také mnoha sakrálními stavbami. My se po krátkém rozchodu zastavujeme jen v katedrále sv. Ruperta a Virgila. Interiér je impozantní, ale ještě víc jsme překvapeni rozsáhlými prostorami pod bazilikou. Město má samozřejmě mnoho dalších památek, ale jak bychom to mohli všechno zvládnout v jeden den?
V plánu už je jen návštěva pevnosti Hohensalzburg, ke které nás vyvezla zubačková lanovka. Salcburská pevnost, jak již název napovídá, sloužila jako obranný komplex a dočasná rezidence knížecích arcibiskupů. Je rozlehlá, má mnoho expozic, proto rušíme společnou prohlídku a každý si vybírá to, co ho nejvíc zajímá. A samozřejmě je potřeba vyfotografovat nádherné pohledy na město pod námi.
V odpoledních hodinách se přesouváme do městečka St. Wolfgang. Toto místo je oblíbeným centrem letní i zimní turistiky. Prošli jsme se malebnými uličkami a dorazili jsme se ke břehu jezera Wolfgangsee. Čeká nás plavba lodí. Sice se slunce od hladiny neodráželo, ale vzduch byl svěží, panovala pohoda a břehy lemovaly překrásné vrcholky hor zahalené v jemném oparu. Po 40 minutách vystupujeme v dalším městečku St. Gilgen. Je to lázeňské místo, kde se narodila Mozartova matka. Nás čeká penzion a nocleh; všude krásně čisto a po náročném dni útulno.
Časně z rána jdeme na snídani a za deštivého dne vyrážíme autobusem k lanovkám, které nás mají vyvézt od úpatí hory Dachstein až na vyhlídku Pět prstů. Bohužel, když se dostáváme výš a výš, stávají se z dešťových kapek sněhové vločky, pomalu není vidět na krok a z procházky na vyhlídku kvůli bezpečnosti sešlo. Bílá pokrývka se třpytila na skalách a všichni jsme si užívali ten nečekaný zimní pocit vysoko v horách, nadšenci dokonce postavili několik minisněhuláků. Bohužel kvůli zdržení při přestupech mezi lanovkami nestíháme návštěvu ledové jeskyně.
Jediné, co dnes opravdu klaplo, byla návštěva jednoho z nejhezčích městeček Solné komory – Hallstattu. Tato malebná rakouská obec také náleží ke Světovému dědictví UNESCO. Ještě na konci 19. století se do Hallstattu nedalo dostat jinak než lodí (některé z domů jsou postaveny na kůlech a zapuštěny do jezera) nebo úzkou horskou stezkou. Od průvodce se dozvídáme zajímavost – toto městečko je tak vyhledávané čínskými turisty, že v čínské provincii Kuang-tung byla slavnostně otevřena věrohodná kopie jako projekt pro zámožné Číňany. Dostáváme rozchod, obdivujeme krásy tohoto města a jsme dokonce svědky čínské svatby.
Městečko je natlačené na svahu kopce, domky jsou ale dobře udržované – a skoro v každém je prodejna suvenýrů či řemeslných výrobků ze všech možných materiálů. Míříme k dominantám města – místním kostelům. Za zmínku stojí dva – ten mladší protestantský je z 19. století a špička jeho věže dosahuje zhruba do výšky farního katolického kostela, který byl postaven kvůli záplavám na vyvýšeném místě.
Pokochali jsme se a o půl třetí je plánovaný odjezd zpátky domů; po uvelebení v autobuse se všem začínají zavírat oči, ale posléze slyšíme jakési dunění a rány. Bohužel máme problém, před Lincem se zaseklo jedno z kol. Rázem je autobus nepojízdný, neopravitelný na místě a musíme čekat na náhradní autobus, který má dorazit z Jihlavy. Naštěstí ale nebyl nikdo zraněný a ze zajetí frekventovaného provozu nás osvobozují rakouští policisté, kteří nás po skupinách odvážejí jejich vozem do Burger Kingu. A tak se z toho stal dobrodružný zážitek, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. Domů přijíždíme v pořádku kolem půlnoci.
Text Dagmar Chládová a Lenka Zadinová
Foto Helena Kotěrová
