REAKCE NA SÓLO PAVLY SCERANKOVÉ
Celé nebe bude hořet
všechno zapálím
ponesu svou hlavu
světelnýma rukama
Prožrali je moli
na světě existují
moli
kteří prožírají ruce do světel
Vladimíra Čerepková, Ryba k rybě mluví III
O výstavě a studentech
Díla Pavly Scerankové jsou aktuálně v hledáčku mnoha kurátorů. Jedná se o umělkyni, která se věnuje mnoha oblastem a využívá k tomu různorodá média. Typické jsou pro ni zejména performance zachycené na video, objekty, či site – specific instalace ve spojení s jejím vlastním tělem a vnímání blízkého okolí. Co se konkrétního tématu týká, v 8smičce je výběr děl s výrazným genderovým přesahem.
Výstavu Pavly Scerankové „ Moli, kteří prožírají ruce do světel“, navštívily tentokrát v průběhu dubna 2025 dvě skupiny studentů z naší školy v různých termínech. Tento můj článek čerpá z recenzí a zpětných reakcí od samotných studentů.
Studenti prvních ročníků výtvarných a uměleckořemeslných oborů
Reakce studentů jsou velmi rozporuplné. Z písemných recenzí studentů je cítit nejistota. Většina stále lpí na viditelné kráse díla ve spojení s časovou náročností výroby a řemeslnou precizností zpracování, což tato díla na první pohled vůbec nenaplňují. „Radši bych šla do klasického muzea nebo galerie s díly opravdových malířů nebo sochařů“, ozývalo se z hloučku studentů.
Ti samí lidé však dokázali vybrat minimálně jedno dílo, které zhodnotili kladně a našli si k němu vztah, i když z větší části až poté, co si vyslechli výklad paní lektorky a vysvětlení konceptu.
Pár jedinců si výstavu opravdu užilo a klidně by ji navštívilo znovu. Překvapivé však bylo resumé vynesené hned po výstavě, kdy jí studenti dali 7 bodů z 10 a doporučili ji k návštěvě, ač „tomu současnému umění úplně nerozumí.“
Nejčastěji zmiňovaná díla: Milada, Oblek, Loutka, závěrečná interaktivní část
„Zajímavým prvkem je interaktivní část – návštěvníci mohou vytvořit vlastní hliněný objekt vyjadřující jejich pocity a stát se tak součástí živého celku výstavy.“
„Nejvíce mě zaujalo dílo Milada, jež charakterizovalo život, a Oblek, který mi připomněl, že jsou lidé, kteří posuzují podle vzhledu a toho, co máte na sobě.“
„Nejvíce se mi líbilo dílo zvané: Oblek, zajímavý koncept, líbilo se mi zpracování a nitě, kterýma byl oblek upevněn.“
„Nejvíce nás zaujalo dílo Oblek z roku 2015 a stavělo se čtyři dny. Byl to oblek, který byl propíchaný jehlami a ty se zapíchly do stropu i do země. U jedné z nás to vyvolalo strach a u druhé pochopení.“
„Obzvláště mě zaujala dřevěná loutka, která byla součástí expozice – její postavení v prostoru a originální nápad a taky ten příběh, který se za ní skrýval“
Studenti 2. ročníku gymnázia
Od začátku byl patrný rozdíl v přístupu a komunikaci. Víc než samotná výstava
rozbouřil emoce úvod s lektorkou. Dostali jsme se k dlouhému a vášnivému rozhovoru na téma „co je vůbec umění“. Ten se proměnil v souboj názorů studenti versus lektorka, jenž nemá jasného vítěze. Konkrétní příklad: Je uklizený pokoj a ustlaná postel uměleckou tvorbou? Tento úvod, mám pocit, do jisté míry zastínil následující prohlídku výstavy.
Z expozice pak studenty nejvíce zaujala díla, která ztvárňovala 3D portréty z různých materiálů a byla spojena s konkrétními osobnostmi, a videosochy.
Nejčastěji zmiňované reakce: „Zajímavé.“ „Škoda, že jsem to nepochopil.“ „Bylo to dost ponurý.“ „Mám radši logiku než tohle umění.“
Výstava byla na konci většinou skupiny ohodnocena jako průměrná.
Ač ohlasy nebyly zrovna pozitivní, z pohledu nás pedagogů je důležité ukazovat studentům vše, tedy i aktuální tvorbu, a proto exkurze za uměním nevzdáme.
Jak jinak si tříbit názor a vkus?
MgA. Anna Musilová
