Oficiální doba školních výletů sice ještě nezačala, přesto gymnazisté ze třetího ročníku již vyrazili „do terénu“. Hodlali navštívit naši stověžatou matičku – Prahu a tamnímu červnovému turistickému martyriu a žhavým ulicím se chtěli vyhnout.
Vyhnuli se opravdu dokonale – v den odjezdu, ve středu 20. 5. 2015, se z nebe lily proudy vody a rtuťový sloupec zamrzl kdesi u 10°C. „Bude líp,“ s tímto heslem museli vydržet po celý první den zájezdu.
Praha se na svém hlavním vlakovém nádraží tvářila silně odtažitě a ani cesta hromadnou dopravou na náladě mnoho nepřidala. Trochu humoru vykřesala až Verča K. při obsazování pokojů na vysokoškolských kolejích Větrník. Nebyla jsem právě nadšena vyřešením rozdělení pokojů, kdy děvčata měla přidělené vícelůžkové pokoje v jiném patře, a Verča mou nespokojenost okomentovala s úsměvem: „My to vydržíme.“
Oběd z vlastních zdrojů doplnil naše energetické zásoby a již jsme putovali zpět do centra. Čekala nás prohlídka Hrdličkova antropologického muzea na PřF UK. Na první pohled nenápadná expozice spojená s erudovaným a velice zajímavým výkladem nás pohltila na příštích 90 minut.
Malá svačina dala čas pro rozmyšlení, jak nahradit původně plánovanou návštěvu Vyšehradu. Místo promoklé národní kulturní památky jsme zvolili návštěvu Muzea Policie – za daných okolností to byla výborná volba. Škoda jen, že pro relativně brzkou zavírací hodinu jsme neměli čas řádně prozkoumat kriminalistickou či některou další expozici. Snad někdy příště.
Náročný den jsme poté hodnotili při večeři v restauraci, když nás dostihla aktuální zpráva pana Šimka, že jeho třída úspěšně dokončila maturitní zkoušky a naše III.G tedy oficiálně přebírá žezlo nejstarších gymnazistů na naší škole.
Druhý den měl pro nás nachystán poněkud dramatický přesun do prostor Planetária na okraji Stromovky. Účast na výukovém programu Noční obloha v sále Cosmorama byla navíc podmíněna celou řadou nepochopitelných organizačních obstrukcí. O to větší zážitek nás však poté čekal v pohodlných křeslech.
Povznesená nálada vydržela, i když jsme se z oblačných výšin snesli pod mořskou hladinu v ZOO Mořský svět na holešovickém Výstavišti. Armády ryb všech možných tvarů, velikostí i barev důstojně proplouvaly v tichém přítmí jednotlivých akvárií a přihlížející člověk si připadal dokonale vytržen z času i reality.
Druhý den v Praze si po poledni již začal vybírat svou daň v podobě velké únavy. Po pozdním obědě ve vysokoškolské menze Kajetánka tak přišel na řadu odpočinek a pohodová příprava na večer, kdy nás čekalo muzikálové představení Tři mušketýři v Divadle Broadway na Příkopech. Inscenace naše vysoké očekávání téměř stoprocentně naplnila a divadlo se stalo jakýmsi zlatým hřebem našeho školního výletu. Následná cesta ozářenou noční Prahou byla už jen šlehačkou na chutném dortíku.
Prosluněné páteční ráno nás zastihlo při balení, úklidu a odjezdu z koleje. Následný rozchod v centru využil každý podle svého naturelu, případně svých finančních možností. Usednutí do sedaček rychlíku s příhodným jménem „Lipnice“ pak bylo zaslouženou odměnou pro unavené hlavy a namožené končetiny.
Školní výlet skončil – a jakoby končila i jakási doba „her a zrání“. Studenti této třídy symbolicky vstupují do cílové rovinky svého středoškolského závodu. Radosti si již prakticky odbyli, nyní je čeká již jen kopec práce. Kéž budou mít pro příští měsíce dost sil a vytrvalosti.
