Všechno začalo jednoho slunečného zářijového odpoledne, když si členky školního klubu 7 mil položily celkem nevinnou otázku – kolik se vlastně ve třídách naší školy nashromáždí za jeden den odpadků?
Zjištění bylo ohromující – 13 kg! Za jeden školní rok se tak při stejné každodenní „výtěžnosti“ na místní skládku odešle více jak dvě a čtvrt tun odpadu! Další šok přišel poté, co odpadky prošly pečlivým vytříděním a 13 kg materiálu „pro smeťák“ se „smrsklo“ na pouhý jeden kilogram. Zbylých 12 kg se přetransformovalo na druhotné suroviny a kompostovatelný materiál. Co s tím? Studenti naší školy již budou dávno studovat vysoké školy, tvořit či pracovat na druhém konci republiky, zakládat rodiny, ženit a vdávat své potomky, těšit se z vnoučat a pravnoučat, ale odpadky od jejich svačin budou stále ještě strašit v mohyle za východním okrajem města Světlá.
A tak jsme se rozhodli splatit trošku dluh naší přírodě a začít odpadky třídit. Umožníme tak jejich recyklaci a skládku v Rozinově budeme krmit co nejméně. Pár nadšenců však nestačí. Je třeba pro věc získat i ostatní. Vedení školy vyjádřilo svou podporu, a tak se mohla rozvinout první frontová linie – ve školních třídách.
Jednotlivé třídní kolektivy během dalšího měsíce procházely jakousi „motivační a instruktážní lekcí“, ve třídách se začala objevovat různá aranžmá z kartónových krabic, do třídního inventáře přibyl nový exkluzivní koš s informační cedulkou Plasty a odpadové nádoby na chodbách obdržely informační štítky usměrňující uživatele ke správnému využití.
Některé třídy se do separace odpadů pustily s nadšením a velkou vervou, jiné vlažněji, ale nezpochybnitelným faktem je, že směsného odpadu v našich třídách velmi významně ubylo.
Aby si naši žáci mohli udělat lepší představu o rozdílu mezi hospodařením s vytříděnými surovinami a skládkováním, vyrazili během října na exkurzi na Skládku a sběrný dvůr Rozinov ve Světlé. Ve zmíněném areálu se vystřídali během šesti návštěv všichni naši studenti studující 1. ročník všech studijních i učebních oborů, studenti II.G i Sedmimílaři spolu s deseti pedagogy. Čekal je tam poutavý výklad pana Žatečky umocněný názorností reality.
Na vlastní oči viděli zvolna bobtnající kopec plný smetí i kontejnery plné vytříděných surovin. Sledovali, jakou paseku způsobí nezodpovědný občan, který vyklopí odpad ze zahrady do zeleného kontejneru s barevným sklem, slyšeli o tom, co způsobí starý olej se zeminou, či jaké nebezpečí skrývá plynová láhev odhozená do popelnice. Viděli i slyšeli toho snad dost na to, aby se správně rozhodli, kterou cestou se dát dál a jakým způsobem dál hospodařit se surovinovými zdroji.
A co přijde nyní? Zatím víceméně úspěšně svádíme svou první bitvu. Na svůj vstup „mezi válečníky“ čeká ještě poslední čtveřice tříd denního studia. Pak je třeba, aby se třídění dostalo studentům takříkajíc pod kůži – aby se stalo zcela přirozeným konáním a automatickou běžnou samozřejmostí. No a dál? Na své otevření se chystá druhá fronta. Už nyní strategické plány spřádá vedení domova mládeže. Ale o tom zase někdy příště.
Foto: Eva Bernadová, Zdenka Šmídová
