Dovolte mi malé ohlédnutí za uplynulým školním rokem očima koordinátorky programu DofE.
O programu jsme žáky informovovali v listopadu 2013, proběhla beseda s Šárkou Čapkovou, koordinátorkou rozvoje programu, při níž se žáci měli možnost s celým programem seznámit – s jeho fungováním, základními informacemi, pravidly a cíly. Celkem toto oslovilo 16 žáků, kteří vyplnili přihlášky a obratem dostali vstupenku do programu – tedy účastnickou knížku.
K pomyslnému cíli, se nakonec přiblížilo 13 dívek, které řádně plnily všechny zvolené aktivity. Před vámi všemi celý náš tým smeká! Obdivujeme vaši odhodlanost, vytrvalost a chuť dělat i něco navíc.
Všechny účastnice se přihlásily k plnění bronzové úrovně. To znamená, že v jednotlivých sekcích (sportovní aktivita, dovednost, dobrovolnictví, dobrodružná expedice) se libovolně vybraným aktivitám věnovaly pravidelně minimálně po dobu třech měsíců (jedné ze sekcí však šest měsíců). Z našich společných rozhovorů vyplývá, že děvčata nejvíce nadchla sekce dobrovolnictví. Většina z nich si zkusila něco nového, seznámila se s novými lidmi, získala nové zkušenosti apod. Dobrovolnou činnost vykonávaly např. ve školních družinách, mateřských školách, dětských domovech, zájmových útvarech.
Uvědomujeme si, že v této sekci se dívky angažují nad rámec stanovených hodin, poctivě se na každé setkání s klienty připravují, jsou empatické a spolehlivé. Vítáme zpětnou vazbu od vedoucích daných institucí, kteří si naše účastníky programu DofE velmi chválí. I v ostatních sekcích si děvčata vedla skvěle. Řádně sportovala a zdokonalovala sebe samu např. při hře na klavír či kytaru, v kroužku aranžování apod.
V mém ohlédnutí nesmím zapomenout ani na dobrodružnou expedici, která se konala v květnu a na kterou jsme přizvali i účastníky programu z DDM Poděbrady. Průběh a atmosféru expedice nejlépe vystihne závěrečná práce jedné z účastnic:
„Dobrodružná expedice pro mě byla osobní výzvou. Nevěděla jsem, co mě čeká. Nikdy jsem se cestování nevěnovala – natož turistice a kempování. Takže to byla opravdu osobní výzva. Když bych měla shrnout průběh našich společných dní, musím dát palec nahoru.
Byla jsem nadšená. Naučila jsem se číst v mapě, stavět stan, plánovat jídlo, trasu, vyjít s určitým finančním obnosem.
Naše skupinka byla ryze holčičí. Povídaly jsme si zážitky a porovnávaly své střední školy. Snad i proto, že jsme měly společný cíl – a to zvládnout dobrodružnou expedici – jednu z posledních částí programu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu – jsme si tak rozuměly. Moc jsme se pobavily, nasmály.
Přišlo nám zábavné i to, že jsme se na chvíli ztratily. Vyšly jsme v jiné vesnici, než bylo původně v plánu :-) Ke stanovenému cíli se nám tedy cesta trošku prodloužila. Ale nakonec jsme to zvládly a prohlídka v chráněné stanici Pavlov pro nás byla odměnou. Dozvěděly jsme se mnoho nových informací a já si uvědomila, jak moc je taková stanice pro opuštěná, postižená zvířata důležitá.
K večeru jsme se dostaly do cíle – na Stvořidla. Zde na nás čekal nelehký úkol – uvařit si večeři, tedy špagety v kotlíku s vodou. Hlad byl ukrutný a doba, než se začala vařit voda, tak dlouhá :-)
Dobrodružná expedice splnila mé očekávání. Naučila jsem se něčemu novému a poznala velmi zajímavé a přínosné věci."
Nyní se můžou naše milé dofistky těšit na předávání bronzových cen vévody z Edinburghu, které proběhne na podzim. Těšíme se na nový školní rok a věříme, že se majitelky bronzových cen pokusí zdolat další metu – a to stříbrnou či zlatou úroveň. Samozřejmě se těšíme i na nové účastníky, kteří se pro začátek pokusí dobýt třeba „jen“ bronz.
