Začátek tohoto školního roku byl hektický jako každý jiný – a nejinak tomu bylo i u členů „sedmimílového“ klubu.
Finišoval projekt se složitým názvem „Podpora hnízdních možností ptactva ve Světlé nad Sázavou“, do kterého jsme se zapojili spolu s ornitologem Ing. Zbyškem Karafiátem, Ph.D ze Stanice Pavlov, a také už bušil na dveře termín kolaudace školní přírodní zahrady, kde jsme rádi pomohli s dokončovacími pracemi.
Sedmimílový rok začal už 30. srpna, kdy jsme se opět vrhli do truhlařiny. Jen místo školní truhlárny jsme obsadili dílnu ve spřátelené pavlovské stanici. Zkušenosti z jarního „budkaření“ se hodily. Upravili jsme naše normy a po necelých třech hodinách práce se před námi vršilo dvanáct sýkorníků a pět rehkovníků. Další budky přibyly z jiných zdrojů. Příště se tedy může natírat. Mezitím jsme si vyzkoušeli radosti řemesla keramického. Ve školní keramické dílně jsme se pokusili zhotovit jmenovky k bylinám vysázeným na skalce školní přírodní zahrady. O týden později jsme se do keramické dílny vrátili kvůli povrchové úpravě, a pak už jsme jmenovky ponechali v péči odbornic – Petry Sedlmajerové a Martiny Kočí a doufali jsme ve zdárný výsledek. (Podle jednoho z předchozích článků se zdá, že se výsledek splnil očekávání.) Když už jsme měli za sebou natírání cedulek, vrhli jsme se na povrchové úpravy trošku větších objektů. Těžko říci, jestli šlo o práci – či o zábavu, ale faktem je, že i při natírání budek se užije spousta legrace.
Legrace nás však trošku přešla při představě, jak budeme třicet budek dostávat na stromy. (Nakonec to byla „zábava“ na jedno celé odpoledne a jeden den „ředitelského volna“ po podzimních prázdninách. Docela dřina, ale zmákli jsme to.) Každá správná bitva má několik fází. První – totiž obhlídka bojiště – proběhla už 19. září. Vznikla mapa, kam kterou budku přibližně umístit, dozvěděli jsme se, kdo ve které budce hnízdí a jaké má nároky. Když nadešel den D, muselo nejprve dojít k pozemní přípravě. Ta probíhala zcela v režii děvčat a pak už VZHŮRU DO KORUN.
Tuto montážní etapu měli na svých „bedrech“ hoši. Nutno přiznat, že se se štaflemi opravdu vydováděli, ale nezklamali. Všechny budky nainstalovali bez ztráty jediné „kytičky“ – tedy přesněji šroubečku.
Nejen jídlem živ je člověk a nejen budkami žije sedmimílař. Abychom si užili krásného podzimu, vyrazili jsme také na poznávací vycházku do okolí Světlé. Našim cílem se stal třetí nejvyšší vrchol našeho sledovaného území – K 601, neboli Žebrákovský kopec. Na jeho svazích jsme objevili celou řadu zajímavých obyvatel – hub, mechorostů i rostlin. Poměrně vzácným nálezem byly třeba plodné lodyžky rašeliníku. Živočichové se před námi nejspíš rozutekli, ale některé se podařilo lapit. Objeveni byli až při mikroskopickém pozorování našich sběrů následující týden.O to větší nadšení však vyvolali. Na snímku jsou zvěčněni užaslí „biologové“ poté, co se mezi lístky jedné játrovky pod mikroskopem objevil malý štírek.
Nu, první pětinu školního roku máme za sebou, ještě čtyři nás čekají. Většina členů klubu „7 mil“ se zároveň zapojila do kroužku Meteorologická pozorování a tak je možné, že se naše schůzky budou podle možností konat jednou za 14 dní. Každopádně příroda, historie i současnost okolí Světlé n. S. je natolik pestrá a bohatá, že se zcela jistě nudit nebudeme.
