Brzká tma a nepříjemné počasí nedávaly příliš šancí pro exkurze a venkovní aktivity. Přesto se Sedmimílaři neuložili k zimnímu spánku.
Poznávali jsme vodní ptáky, pátrali jsme po světelském limnigrafu či ukládali do herbářů své lichenologické vzorky sebrané při podzimních výpravách.
Více jak polovinu svých zimních setkání jsme věnovali pokračování projektu ptačích budek. Zatímco jsme čekali, až nám kolegové truhláři připraví „polotovary“ (za jejich práci jim patří velký dík), vydali jsme se obhlédnout stav ptačích budek do světelského zámeckého parku.
Zde je před téměř deseti lety vyvěšovaly děti ze ZŠ Komenského vedené paní učitelkou Chladovou. Z dvaceti budek zaznamenaných na mapě jsme jich našli pouze devět. Beze známek poškození se však zdály být nanejvýš tři, z ostatních se zachovala jen torza. Jenže ani zmíněné tři již zcela jistě neplní svou původní funkci – pokud byly osídleny, zůstal v nich hnízdní materiál a ptáci v takové budce sídlí maximálně třikrát. Potom je již příliš mělká a navíc snůšky ohrožují hnízdní parazité.
Jedna z budek visela ve výšce, kterou jsme ze štaflí byli schopni zdolat. Její blízký průzkum nám umožnil doladit některé „technické vychytávky“. Poznali jsme, že bez pravidelné údržby a kontroly budky brzy ztratí svou funkci.
Začátkem února přišel den D. Mohli jsme vstoupit do truhlářské dílny a pustit se do kompletace našich ptačích ubytoven. Vyrobili jsme je otevíratelné, s ochranným prvkem proti predátorům a dali jsme si záležet, aby dovnitř nemohlo zatékat.
Než se odpoledne s večerem sešlo, držel každý z přítomných Sedmimílařů v rukou svou vlastnoručně vyrobenou budku. Vskutku si nevedli špatně.
Po návratu z jarních prázdnin došlo k povrchovým úpravám. Naše ptačí příbytky získaly předepsané tři nátěry a začaly se pyšnit elegantním ořechovým odstínem.
Poslední únorové odpoledne se pak neslo v rámci hesla: „Vzhůru na stromy“. Nejdříve jsme ještě posílili ochranu střechy vrstvou linolea (díky Martino Pacholíková za nezištnou pomoc) a připravili jsme si závěsný aparát tak, aby vlastní zavěšení na stromy neznamenalo žádné poškození stromu a zároveň bylo pro naše zavěšovatele co nejpohodlnější a nejbezpečnější.
Než se zešeřilo visela celá čtveřice ptačích příbytků na stromech v areálu naší školy. Přejeme jim, aby brzy našly své opeřené obyvatele a pomohly ptačím rodičům v bezpečném odchovu jejich ratolestí.
Už nyní se těšíme na pozorování ptačího osidlování a na podzimní „posezónní úklid“.
