To jsou dilemata, která řešili žáci třetího ročníku oboru Sociální činnost v souvislosti s odbornou praxí. V tomto pololetí totiž měli k dispozici pro praxi dva týdny a výběr sociálních zařízeních nebo jim blízkých byl právě na nich. Někdo tedy volil takové organizace, které ho osobně či profesně zajímají, jiný vsadil na zařízení, ve kterém již byl, líbilo se mu tam a třeba i dostal do budoucna pracovní nabídku. Na oblibě rostou dětské skupiny, mateřské a základní školy s asistencí, domovy pro osoby se zdravotním postižením, ale děvčata volila i denní stacionáře, domovy pro seniory, sociálně terapeutické dílny, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, dětský domov a třeba i domácí hospic.
Žáci druhého ročníku byli ušetřeni rozhodování o cílové skupině, jelikož každoročně praxe v tomto pololetí zaměřujeme na seniory. Někteří tedy nahlédli do služeb pobytových – domovů pro seniory, domovů se zvláštním režimem, či terénních – pečovatelská služba, osobní asistence, ba dokonce i ambulantních – denní stacionáře.
Odborné praxe mají pro žáky velký význam a zpětné vazby dokazují jejich přínos:
„Domácí hospic je skvělé zařízení s úžasným personálem. Všichni byli moc milí a ochotní mi s čímkoliv pomoci. Je to opravdu náročná práce jak psychicky, tak fyzicky. Každý klient je jiný a má jiné potřeby, takže jsem si všimla, že opravdu s každým klientem jednají individuálně.“ „Já jsem byla přímo na DZR. Je to tam strašně hezké, personál je skvělý, ke klientům se chovají moc hezky. Mají to tam rozdělené na domácnosti a v každé z nich je asi 12 lůžek. Kdybych měla jít pracovat do domova pro seniory, tak určitě sem.“
„Zaměstnanci jsou na klienty moc milí a hodní, mají hezké vztahy a je to taková jedna velká rodina. Klienti, když jsou schopni, tak jsou velmi upovídaní, rádi hrají různé hry, vaří, zapojují se do všech nabízených aktivit. Velmi se mi to tam líbilo a ráda bych se tam jednou vrátila.“ „S dětmi v DD jsem si sedla, přijaly mě, byly šikovné, pomáhala jsem jim s domácími úkoly i učením, hrály jsme různé společenské hry a trávily jsme čas třeba i na hřišti. Do budoucna si dokážu představit vykonávat tuto práci.“
„Pečovatelky jsou velmi vstřícné a empatické. Je to těžká práce a musíme si vážit lidí, kteří tuto práci dělají. Je to o lidech, nějací senioři spolupracují více a nějací méně. Důležitá je hlavně komunikace. Je to fyzicky i psychické náročná práce, pečovatelka musí stihnout několik klientů za den a musím říct, že já bych tuto práci asi nedokázala dělat celý život. Je to určitě super zkušenost, ale bohužel pro tuto práci asi nejsem určena.“
„Praxe v dětské skupině se mi moc líbila, se vším jsem byla maximálně spokojená. Skvělá domluva a hezký přátelský přístup. Dokážu si takové zaměstnání v budoucnosti představit.“
