Letos poprvé jsme naplánovali jeden z adventních zájezdů do metropole Slovenska Bratislavy. Nabídka studenty zaujala a zájezd byl naplněn během pouhých dvou dnů. Akci nám zajistila CK zájezdy Šlapanice, jejíž pracovnice Lenka Malíková a Věra Parmová si zaslouží velké poděkování. Naše cesta začala v šest ráno dne 30. listopadu 2023 ve Světlé, v Brně jsme přibrali našeho průvodce a před desátou hodinou jsme už vystupovali v Bratislavě, abychom zahájili prohlídkový okruh městem.
Během dvou hodin jsme si prošli historickou část města, která není rozlehlá. Prohlídku jsme začali u katedrály svatého Martina, jejíž věž je ozdobena zlacenou korunou – symbolem královských korunovací. Právě zde proběhla korunovace Marie Terezie na uherskou královnu. Kromě ní zde byli korunováni i další uherští králové a jejich manželky. Katedrála se nachází u městských hradeb a interiér se může pochlubit propracovanými vitrážemi. Nedaleko jsme si mohli prohlédnout památník stojící na místě synagogy; ta byla asanována v souvislosti s výstavbou Nového mostu s ikonickou vyhlídkovou věží UFO. Pomalou procházkou jsme se vydali k radnici a Radničnímu náměstí, které bylo vyplněno stánky s adventním zbožím i občerstvením, pokračovali jsme korzem Michalskou ulicí k Michalské věži, kam lze vystoupit; na to však nebyl čas. Obloukem jsme pokračovali k Národnímu slovenskému divadlu a barokní budově Reduta, která je sídlem filharmonie. Obě budovy se nacházejí na Hviezdoslavově náměstí, kde se v čase adventu konají největší adventní trhy. Všude na nás dýchala minulost v podobě soch národních buditelů od Bernoláka přes Štúra až po Hviezdoslava, naši omladinu víc ale zaujaly sochy oživující ulice, například čumil – bronzový muž vykukující z kanálu na ulici.
Trochu unaveni procházkou jsme si dali hodinovou pauzu na občerstvení a doplnění sil, poté jsme vyrazili zdolat Bratislavský hrad, kde je i budova současného slovenského parlamentu. Tady bylo patrné propojení dějin Čechů a Slováků v raném středověku, ať už to byla socha moravského knížete Svatopluka či sousoší Konstantina a Metoděje. Z nádvoří hradu se nám otevřely krásné výhledy na město pod námi, chladný vítr nás ale brzy vyhnal. Dolů k Dunaji jsme se vrátili zahradami na svahu pod hradem.
Pak nám zbyla ještě asi hodinka na nákup suvenýrů či občerstvení a ve čtyři hodiny jsme vyrazili na zpáteční cestu, kterou většina z nás prospala. Mohli jsme si to dovolit, protože řidiči nás bezpečně dopravili až domů. Akce se nám líbila, a proto jsme si se šlapanickou cestovkou předjednali jarní exkurzi, do které chceme zařadit i hrad Devín na soutoku Moravy a Dunaje.
Foto Petr Vampola
