Ve čtvrtek ráno balíme v husté mlze mokré stany, sjíždíme ze sedla Trešnjevik a míříme směrem k hlavnímu města Černé Hory Podgorica. Zde dokupujeme zásoby chleba a směřujeme na asi 20 km vzdálený hraniční přechod Hani i Hotit. Zde asi po hodince čekání jsme vpuštěni d této zajímavé země.
Silnice z hranic na Skadar, náš cíl, je v rekonstrukci a tak je o zábavu postaráno. Kličkujeme, v oblacích prachu se necháváme předjíždět zleva i zprava, místy potkáváme stáda krav. Chvílemi se po pravé straně objevuje i rozlehlé Skadarské jezero. Asi po třičtvrtěhodině přijíždíme do Skadaru. Parkujeme v centru před Velkou mešitou a vyrážíme poznávat kolorit města. Zajímavé uličky, tržiště se vším možným, do toho mešity, rozpadlé domky i luxusní pěti hvězdičkové hotely. Kluci, kteří se koupu ve vodotryscích v parku. Žebračky před mešitami. Množství mercedesů na ulicích. Nejrozličnější obchody. Tak to je Skadar.
Další místo, které zde hodláme navštívit je starobylá pevnost Rozafa, která se tyčí nad soutokem řek Drina, Kira a Buna. Sloužila jako strategické obranné místo proti Tureckým nájezdům a místy můžeme dokonce nalézt zbytky nejstaršího illirského zdiva. Vstupné na pevnost vychází v přepočtu z albánského leku asi 2 eura a rozhodně to stojí za to. Také my pevnost důkladně procházíme, byť se teplota vzduchu pohybuje kolem 40 stupňů Celsia. Kocháme se výhledem na město, Skadarské jezero, roviny na jih směrem k Lëzhe a Albánské Alpy.
Bohužel čas nás tlačí a tak musíme pevnost opustit a vyrazit směrem k druhému hraničnímu přechodu na severu země směrem do Černé hory – Muriqan. Zde je naštěstí odbavení velmi rychlé a nás čeká poslední část naší expedice.
