V rámci celoročního školního projektu věnovaného holocaustu jsme s gymnazisty prvního ročníku zavítali dne 1. března 2023 do ŽMP v Praze. Na místě se nás ujal lektor Jiří Tejkal, který vedl dopolední workshop založený na práci s dokumenty – každá dvojice žáků dostala dobovou fotografii s příběhem. Na jednotlivých osudech pak studenti zjišťovali, kdo všechno byl nepohodlný režimu fašistického Německa a tedy určený k likvidaci, kdo a jak se na zločinech podílel a kdo naopak riskoval svobodu i život, aby pomohl ohroženým. Potěšilo mě, že se naši studenti zapojili do debaty, pochvalu si zaslouží i ukrajinští studenti.
Po krátké pauze jsme po poledni vyrazili do expozic, kde naše poznávání minulosti pokračovalo. První zastávkou byla Staronová synagoga, jedna z nejstarších v Evropě, stále využívaná k náboženským obřadům. Odtud naše prohlídka pokračovala do Pinkasovy synagogy; ta byla v letech 1955–60 přeměněna na Památník téměř 80 000 českých a moravských Židů, kteří se stali oběťmi šoa. Jejich jména jsou zapsána na stěnách budovy a nahlas předčítána. Studenti si se zájmem vyhledali část věnovanou židovským obyvatelům Světlé, kteří byli za války zavražděni. Expozice v 1. patře přibližuje pomocí dětských kreseb osudy židovských dětí, vězněných za druhé světové války v ghettu Terezín.
Hned v sousedství je Starý židovský hřbitov. Lektor nám vysvětlil jeho historii a ukázal nejzajímavější hroby. Starý židovský hřbitov patří k nejstarším židovským pohřebištím na světě, byl založen v první polovině 15. století. Areál hřbitova byl během staletí vícekrát rozšiřován, ale jeho plocha přesto nestačila potřebám Židovského Města. Zesnulí tak byli ukládáni do země v až deseti vrstvách nad sebou. Na hřbitově se nachází na 12 000 náhrobních kamenů; na mnoha jsme mohli vidět kamínky, které tam nechávají návštěvníci.
Poslední zastávkou byla Španělská synagoga. Své jméno získala díky působivé vnitřní výzdobě v maurském stylu, inspirované slavnou španělskou Alhambrou. Expozice sleduje osudy Židů v českých zemích od josefínských reforem v 80. letech 18. století do poválečného období. Zvláštní pozornost je věnována holocaustu českých a moravských Židů v letech 1939–1945 a ghettu Terezín. Zde náš více než tříhodinový program skončil a studenti vyrazili ještě na dvě hodiny do pražských ulic. Do Světlé jsme dorazili v šest hodin večer se spoustou zážitků a poznatků. A rozhodně to není naše poslední letošní akce za poznáváním minulosti.
A jak to vidí žáci?
Anhelína: „Nejsilnější zážitek byl pro mě v místnosti, kde mně a spolužákům popisovali holocaust. Poznali jsme, jak se cítili Židi v minulosti a jak to pro ně bylo těžké. Všechny ty příběhy byly těžké a zůstaly jako sediment v duši, ale byly dobré příběhy, které ukázaly, že svět ani v té době nebyl bez dobrých lidí.“
Adam: „Můj nejsilnější zážitek byla prohlídka Pinkasovy synagogy plné jmen obětí. Celá stavba působila nezapomenutelným dojmem.“
Volodymyr: „Nejzajímavější část byla, když jsme se dostali do Španělské synagogy. Já jsem byl velmi překvapen stylem, ornamenty a atmosférou toho místa. A byl jsem rád v Praze s kamarády.“ Foto L. Zadinová
