Ve středu 14. prosince 2022 jsem se vydala s třídou II.G do Praze s cílem prohlédnout si Národní muzeum, které před několika lety prošlo rozsáhlou rekonstrukcí a nyní nabízí řadu stálých expozic i dočasných výstav. Podobný nápad měla i řada dalších škol, takže ve všech prostorách bylo rušno. To byl také důvod, proč jsme jednotlivé sály neprocházeli ve skupině, ale každý student si měl vybrat podle svého zaměření buď historické, nebo přírodovědné expozice a výstavy. Všichni také věděli, že po návratu do školy se o své zážitky a poznatky budou muset podělit s ostatními účastníky. Zde jsou jejich dojmy a postřehy.
Já a Národní muzeum
Tereza Z.: Dne 14. 12. 2022 jsme se vydali navštívit Národní muzeum v Praze. Již na cestě jsem byla plná očekávání, protože jsem muzeum dosud nenavštívila. Hned při vstupu do budovy jsem byla ohromena krásou a zdobností samotné stavby. Po vstupu k jednotlivým expozicím jsem si vybrala tu s názvem „Zázraky evoluce“, mým důvodem výběru se stal fakt, že můj otec je myslivec a nemám proto k přírodě ani živočišné říši daleko. Mnohokrát jsem si však kladla otázku, jak vznikl svět, proč tu vůbec jsme a proč tady žijeme. Vím, že existuje několik teorií, já se ale ve svém životě snažím nalézt tu svoji. Té vědecké teorii se říká evoluce, a proto jsem se vydala prozkoumat a naučit se něco nového o zázracích evoluce. Prošla jsem si expozici evoluce od nejjednodušších živočichů až po nejsložitější a nejdokonalejší, co se vývoje týče. Měla jsem možnost si jednotlivé modely zvířat detailně prohlédnout v životní i nadživotní velikosti. V ten moment jsem si uvědomila, jak úžasná je příroda, když za miliony let dokázala vytvořit náš svět, lidskou civilizaci, a proto mě také dost trápí současné problémy tohoto světa, nejen ty ekologické a klimatické.
I přes to všechno věřím, že si lidé uvědomí, že přírodu musí chránit, ne ji ničit, protože příroda je něco, co si opravdu nekoupíme a díky ní jsme živi. Snad na to každý z nás jednoho dne přijde, protože nevěřím, že je lidstvo předurčeno k tomu zničit sebe a vše kolem sebe.
To už jsem ale úplně odbočila od muzea, a abych se dostala k tomu, co mě nejvíce zaujalo, tak to byl pohled na „obří krakatici“, jejíž kmen teď probíráme v biologii a o níž často hovořil pan učitel Poříz. Mohla jsem vidět živočichy často až mikroskopických rozměrů v nadživotní velikosti a detailně si je prohlédnout. Náš pobyt zakončila prohlídka kupole, odkud byly krásné výhledy na hlavní město. Exkurze se mi velice líbila a přinesla spoustu nových poznatků nám všem. A myslím, že občas je takové zamyšlení potřeba. A Vám, paní učitelko, náleží velké poděkování, že jste nás na chvíli vytáhla ze školních lavic a zorganizovala nám krásný předvánoční poznávací zážitek.
Bára S.: Muzeum nedá projít za takovou chvíli, byl by na to potřeba celý den. Z expozic, které jsme stihli projít, se mi nejvíce zamlouvala expozice savců, dále historická část a expozice dinosaurů. Nejvíce wow chvíle pro mě byla, když jsem stála pod ohromnou kostrou plejtváka obrovského, a když jsem našla svého kamaráda lenochoda, tak mi to udělalo také velikou radost.
Karolína O.: Po vstupu do muzea mě hned nejvíc zaujala expozice s minerály, která byla opravdu nadupaná různými druhy kamenů z různých konců světa. Poté moje kroky vedly do expozice prvohor, kde jsem viděla vycpanou mamutici s mamuťátkem a další zajímavá zvířátka, která už dávno nežijí. Asi nejzajímavější na celém muzeu pro mě byla výstava se savci, kde byla nad našimi hlavami vystavená kostra plejtváka obecného.
Viktorie H.: Nejvíce se mi líbila výstava minerálů. Bylo tam toho opravdu hodně. Velmi mě zaujaly minerály z celého světa. Spousta jich bylo i z okolí Světlé. Zatmavená místnost, kde minerály svítily pod různými světly, byla taky velmi zajímavá, s holkami jsme tam strávily většinu času v muzeu.
Adéla R.: Již když jsem stála před vchodem do Národního Muzea, tak na mě působilo wow dojmem. Nikdy předtím jsem tam nebyla a velice jsem se na onu exkurzi těšila. Hned po prvním kroku do Historické budovy mě napadlo: „Jak se tady sakra neztratím?” Ale mé obavy byly zahnány poté, co jsme dostali plánek jak historické, tak nové budovy. Expozice tam byly nádherné a velice mě zaujaly dějiny 20. století. A tunel, který spojoval budovy, to bylo jako vchod do nového světa.
Martin B.: V Národním muzeu se mi nejvíc líbila přehlídka historie 20. století ČR, byly tam ukázány všechny důležité body historie v rozmezí let od vzniku až po dnešní den, na začátku nás nadchli propracovaným videem. Dále jsem byl nadšený z výstavy s názvem Nikdy se nevzdáme, ta dopodrobna probírala atentát na Reinharda Heydricha a jeho následky. Na konci byla ukázka nacistické propagandy, která se užívala u nás v protektorátu.
Andrea D.: Já osobně jsem se moc těšila, už delší dobu jsem se tam chtěla jet podívat. V muzeu jsem navštívila expozici Dějiny 20. století. Osobně mě to zajímá a bylo to velice pěkné. Bylo tam, jak to vypadalo za války, jak byli Židé transportováni… Taky doba komunismu byla zajímavá – bylo tam i názorně ukázané, jak to vypadalo v té době typická domácnost. Co mě ale v té expozici velice zaujalo, tak že jsem tam našla poličku, kde byl kousek dřeva, který pochází z Lidické školy. Bohužel jsme si to nestihla projít celé, a určitě se tam chci podívat znovu a projít si úplně celé muzeum. Děkuji za tento výlet, moc jsme si ho užila.
Karolína H.: V Národním muzeu v Praze jsem nikdy před touto exkurzí nebyla a velice se mi v muzeu líbilo. Mám ráda procházení expozic a zkoumání různých historických artefaktů, nejvíce mě zaujaly expozice se zvířaty a také minerály, které byly velice zajímavé, a překvapilo mě, že spousta těchto minerálů je k nalezení i u nás! Ráda bych se sem chtěla vrátit a projít si úplně všechna oddělení.
Kamila B.: Návštěva této významné budovy mě mile překvapila. Měla jsem trochu jiné představy o rozmístění výstav a jejich uspořádání. Mým cílem byla expozice minerálů, která mě oslnila více, než bych čekala. Překvapilo mě množství minerálních kamenů a fascinující byly jejich útvary. Každý minerál byl jedinečný. Další zajímavá expozice, kterou jsem navštívila, byla světelná. Na zemi byla rozmístěna světla, hrála zde hudba. Světla se synchronizovala s melodií a podle toho blikala. Bylo to příjemné odreagování a zážitek, na který jen tak nezapomenu. Muzeum ráda navštívím znovu, každý si zde najde něco, co je mu blízké.
Foto archív školy
