Středa 24.6.2009, den první.
Od rána se sjíždějí naši kamarádi, většinou Edíci z celé republiky. Irská skupina, tedy šest děvčat a jejich vedoucí jsou zde již od pondělka a výpravu dle všech regulí pilně plánují. V odpoledních hodinách jsou již všichni ve Světlé a tak v 16.00 po příjezdu autobusu z Českých Budějovic nic nebrání nalodění a našemu odjezdu. Dvojice řidičů Pavel a Pavel jsou chlapi na svém místě, což dokazují hned u Břeclavi, kdy prasklé zadní kolo mění v polních podmínkách v poměrně hustém dešti. Pak už nic nebrání spokojenému nočnímu odpočinku účastníků akce a noční jízdě Maďarskem a posléze jihozápadním Rumunskem až k Dunaji.
Čtvrtek 25.6.2009, den druhý
Ráno krátce po osmé hodině jsme na místě na břehu Dunaje asi 5 km pod Svatou Helenou. Zde čeká první překvapení. Původně nezpevněná cesta do Heleny je nově vyasfaltovaná, na informačních tabulích ze dozvídáme, že zdrojem financí byly evropské fondy. Abychom se rozhýbali, tak pěšo vyrážíme a cestou se kocháme výhledy na Dunaj a okolí. Počasí přeje, je polojasno a příjemné teplo.
Ve Svaté Heleně už nás čeká paní Marjánka, která má za úkol nás rozdělit po skupinkách do jednotlivých rodin, kde strávíme jednu noc a ochutnáme místní kuchyni. Posilněni obědem vyrážíme podle mapy po skupinkách na první výšlap – ke Kulhavé skále a jeskyni Vranovec, kde máme sraz. Toto zahřívací navigační kolo zvládají všichni bez problémů a tak nic nebrání tomu jeskyni prolézt a řádně se při tom zašpinit všudypřítomným bahnem.
Po návratu do Heleny ještě zvládáme podvečerní výšlap na vyhlídku na skále nad Dunajem, kde se v podvečerním slunci kocháme pohledem na řeku. Večer trávíme individuálně v rodinách a večer utužujeme spolu s klukovskou částí Edíků vztahy s irským vedoucím Neilem vzájemným poléváním se ledovou vodou z místní studny, což je při teplotě vzduchu kolem 18 stupňů příjemný otužovací zážitek.
Pátek, 26.6.2009, den třetí
Posilněni vydatnou snídaní se scházíme kolem osmé hodiny ranní u autobusu, kde necháváme čisté věci na cestu zpět, dolaďujeme poslední detaily našich batohů a po skupinách podle mapy vyrážíme po červené značce směr Gerník. Je pod mrakem, ideální počasí na celodenní výšlap. Kousek nad Gerníkem je rozcestí nad Tureckou jámou, velkou jeskyní, kde kdysi údajně Turci ukryli poklad. Část účastníků expedice pokračuje směr Gerník, část nechává batohy na rozcestí a sbíhá se podívat do jeskyně, kde jsou v současnosti hlavně netopýři.
V Gerníku dáváme odpočinkovou polední pauzu v jednom z místních obchůdků a posilněni obědem vyrážíme údolím s dosud funkčními vodními mlýnky směrem k nejvýše položené vesnici Rovensko. Krátkou přeháňku střídá slunečný podvečer, který nám ukazuje okolní krajinu v celé její nádheře. V Rovensku stavíme stany v zahradě u návsi, nakupujeme pečivo a čokoládu, vaříme večeři a na střeše kůlny si pod hvězdným nebem česko-anglicky povídáme dlouho do noci.
Sobota, 27.6.2009, den čtvrtý
Vstáváme krátce po šesté hodině ranní, neboť nás čeká nejnáročnější úsek trasy s délkou přes 30 km překonávající dvě údolí. Je zataženo a počasí nevěstí nic dobrého. Přesto po vydatné snídani vyrážíme na trasu. Asi po hodině a půl jsme na planině nad prvním údolím. A zde se objevují první problémy. Jednomu z irských děvčat se podařilo rozedřít si nohy do krve a na živé maso, což je s těžkým batohem na zádech dost nepříjemné. Navíc začíná pršet a zprvu drobný déšť se mění v kvalitní liják. V něm sestupujeme po rozbahněné cestě, která se chvílemi mění v potůček do prvního údolí. V tomto klesání přichází další zdravotní indispozice několika účastníků. Povoluje namožené koleno, kotník, natažené vazy na holeni. Společně stahujeme indisponovaným členům výpravy batohy z kopce dolů a v údolí nacházíme polorozpadlé stavení, kde se dá rozdělat oheň, u nějž se alespoň částečně sušíme a čekáme, až nejhorší liják přejde.
Zde také činíme zásadní rozhodnutí. Vzhledem k zdravotním problémům části účastníků nebudeme pokračovat směr Bígr a Eibentál, nýbrž po cestě tímto údolím zvolna vyklesáme až k Dunaji, kde zakempíme a druhého dne počkáme na autobus. Pochod údolím je sice v pohodě, ale značně dlouhý, asi 17 km. Navíc v promáchané trekové obuvi to není úplně nejfajnovější zážitek. Na břeh Dunaje dorážíme až za tmy a na místní louce stavíme naše stany. Většina z nás upadá do hlubokého spánku, někteří si i přes únavu vydrží poměrně dlouho povídat.
Neděle, 28.6.2009, den pátý
Ráno nikam nespěcháme a tak většina z nás relaxuje ve spacácích. Počasí se lepší, svítí slunce a tak sušíme promoklé oblečení, opalujeme se a někteří si jdou i zaplavat do Dunaje. Sdělujeme si vzájemně dojmy z této výpravy a čekáme na autobus, který pro nás přijíždí kolem druhé hodiny odpolední. Pomalu jej nakládáme našimi batohy, převlékáme se do čistých věcí a vyrážíme si prohlédnout podvečerní Temešvár a následně pokračujeme domů do Čech.
Pondělí, 29.6.2009, den šestý
Krátce po sedmé hodině ranní přijíždíme zpět do Světlé. Loučíme se, uteklo to rychle a nezbývá, než se těšit na nějakou další společnou výpravu nebo setkání. Naši irští přátelé pokračují vlakem do Prahy, kde mají další poznávací program. Určitě to není setkání poslední, vždyť taková expedice do Irska je velmi zajímavý nápad.