Nejen v lavicích se žáci naučí věci potřebné pro život, hodně důležité jsou životní zkušenosti. A proto jim v rámci předmětu základy společenských věd paní učitelka Točíková připravila na 4. listopadu exkurzi k soudnímu jednání v Havlíčkově Brodě. Počasí ten den ukázalo svou nepříjemnou tvář, a tak jsme od nádraží k soudu přišly trochu profoukané a promoklé. Byly jsme rády, že jsme přišly včas, ale čekalo nás nemilé překvapení. Dané soudní přelíčení týkající se distribuce drog bylo na poslední chvíli odročené, hlavní účastník se omluvil pro nemoc. Naštěstí nám však byla nabídnuta účast na dalším soudním projednávání, ovšem až za dvě hodiny.
Plánovaly jsme se schovat před zimou v nějaké útulné kavárničce, ale nemohly jsme, protože některá děvčata nejsou ani očkovaná proti covidu ani neměla potvrzení o negativním testu. Díky vstřícnosti zaměstnanců Havlíčkova domu, zejména pana Mgr. Ondřeje Neubauera, nám tyto výstavní prostory pracovníci otevřeli téměř o hodinu dříve, umožnili nám prohlídku a ještě podali zasvěcený výklad. Kromě samotné prohlídky Havlíčkova domu jsme zhlédly i výstavu věnovanou významnému výročí – 200 let od Havlíčkova narození.
U soudu jsme pak přihlížely projednávání sporu, který vede město Přibyslav s jedním občanem, který jim rozoral část obecního pozemku. Přestože jsou důkazy jeho provinění jasné, daný občan řízení neustále prodlužuje dalšími a dalšími požadavky, takže i 4. 11. bylo soudní řízení odročeno na konec listopadu. Byly jsme velmi překvapeny, jaké zbytečné kauzy musí soudy řešit, co si všechno musejí nechat líbit. Není divu, že projednávání různých případů trvá tak dlouho a že jsou soudy přehlceny.
Na závěr soudního jednání, když všichni oficiální účastníci odešli, se nás paní soudkyně, JUDr. Doubková, zeptala, jestli máme k případu a projednávání nějaké otázky, ale byly jsme tak zahlcené dojmy, že jsme poděkovaly a rády se spořádaně z budovy soudu rozešly do ,,ruchu“ havlíčkobrodských ulic.
Foto M. Pavlíková
