Našim milým čtvrťákům oboru bytový architekt se působnost na naší škole nemilosrdně krátí. I z tohoto důvodu jsme v předvánočním čase zamířili společně do Prahy. Program byl už předem nabitý a důvod naší návštěvy podpořila i končící výstava Alberta Giacomettiho ve Veletržním paláci. Jak jinak se připravit na přijímací zkoušky na vysokých školách než návštěvami galerií a rozšiřováním vlastních obzorů.
Z Hlavního nádraží jsme zamířili prvně do Umělecko průmyslového muzea, kde jsme měli možnost prohlédnou si zdarma celý objekt. Prvním místem byla výstava finského designera 20.století Tapio Wirrkaly. Tapio Wirkkala a finský design – jméno a pojem neodmyslitelně spjaté s progresivním vývojem, který od počátku 50. let minulého století do užitého umění vnesly země severní Evropy. „Výstava přináší pohled na tři hlavní oblasti Wirkkalovy designerské činnosti v období 1946 až 1970. Sklářskou tvorbu představují především jeho četné návrhy stolního i dekorativního skla realizované proslulou finskou sklárnou Iitalla. Wirkkallův jedinečný přínos pro další oblast typickou pro skandinávský design, práci se stříbrem, přibližuje nebývale široký výběr mís, váz a objektů. Samostatnou část výstavy pak tvoří porcelánové stolní soupravy i plastiky vzešlé z Wirkkalovy spolupráce s německou porcelánkou Rosenthal.“ (U(P)M)
„Už víme, kým se inspiroval Max Velčovský v jeho tvorbě a práci s objekty – Tapiovým Papírovým sáčkem z porcelánu“ Studenti byt. architekta
Dále pak následovaly Plejády skla – expozice moderního skla ze sbírek UPM, jež představuje výběr ze světově proslulé sbírky autorského skla druhé poloviny 20. a začátku 21.století., tedy tzv. autorské sklo. Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí vysvětlující chronologické texty včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Expozice návštěvníkům názorně přibližuje, čím a v jaké době tyto exkluzivní práce iniciovaly vývoj autorského skla ve světě. Všechna díla, jež budou moci návštěvníci obdivovat, vznikla mnohdy před desítkami let, ale nestárnou, jsou stále esteticky současná, nápaditá v koncepci, objevná v použité technologii i provedení.
„Na výstavě jsme obdivovali skleněné lustry a skleněné předměty od současných umělců.“ Studenti byt. architekta
Dále jsme zde v krátkost zhlédli výstavu Česká vizuální kultura 1985–1995 a také malou výstavku šperků Čas v nás manželů Machatových.
Poté jsme se tramvají přesunuli směrem na Letnou, a protože jsme měli před komentovanou prohlídkou v NG ještě dost času (a studenti neměli hlad), zašli jsme si zde do Národního zemědělského muzea, kde jsme stáli o zhlédnutí Laboratoře ticha. Studenti ale měli vstup zdarma do celého areálu, proto jsme si prohlédli i další tematické expozice Lesnictví a Rybářství a vyjeli se podívat na střechu, kde jsou různé předváděcí pěstební záhony, ale také nádherný výhled na panorama Prahy. Po pořízení nezbytných selfíček jsme se spustili výtahem již dolů a dali jsme se pěšky směrem k Veletržnímu paláci, kde nás již ve 13h čekala paní průvodkyně Čejková, aby nás provedla výstavou věnovanou malíři a sochaři Albertu Giacomettimu a seznámila nás s jeho dílem i životem a pohnutkami k tvorbě.
Retrospektivní výstava vůbec poprvé v českém prostředí představuje dílo jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století, sochaře a malíře Alberta Giacomettiho (1901–1966). Jeho hlavním námětem byla lidská postava. Proslavily ho především existenciálně naléhavé protáhlé figury vznikající po druhé světové válce, neméně závažná jsou však i jeho díla z meziválečného období, kdy patřil k jádru pařížské avantgardy. Výstavu připravila Národní galerie ve spolupráci s nadací Fondation Giacometti sídlící v Paříži, která spravuje pozůstalost Annette a Alberta Giacomettiho. Výběr exponátů z jejích sbírek, který je představen ve Veletržním paláci, zahrnuje přes sto plastik (včetně vzácných sádrových originálů), malby a kresby ze všech Giacomettiho tvůrčích období od dvacátých do šedesátých let. Nutno podotknout, že koncepci stavby výstavy navrhla architektka Eva Jiřičná.
„*Nejvíce se mi líbila socha z období kubismu, která na první pohled vypadala jako masky muže a ženy a z jiného úhlu jako postavy. A taky bysta jeho bratra, která byla z každého pohledu viděna jinak a z boku byla plastická.“* Studenti byt. architekta
Pak jsme se přesunuli na Revoluční třídu k Palladiu, kde měli studenti ještě rozchod, a poté jsme se již odebrali k cestě na Hlavní nádraží a vlakem domů.
Foto L. Slavíčková
