Dne 5. 10. 2019 se uskutečnil poznávací výlet do Prahy na výstavu francouzského impresionismu pod názvem Mistrovská díla ze sbírky Ordrupgaard. Jedinečnou, dnes státní sbírku dánského muzea založil Wilhelm Hansen, ředitel pojišťovny a státní rada, který počátkem 20. století často pracovně pobýval v Paříži. Hansen pochopil, že impresionismus po válce docení veřejnost a ceny obrazů výrazně stoupnou. Rozhodl se proto svou radost ze sbírání umění podpořit nemalými prostředky a také dát vznikající sbírce řád. Začal spolupracovat s jedním z nejlepších kritiků umění, tehdy už téměř osmdesátiletým propagátorem impresionistů Théodorem Duretem, který mu doporučil mnoho skvělých děl.
Výstava v paláci Kinských, kterou jsme navštívili, je řazena do několika kapitol. Nesledují pouze historické dělení na styly, které impresionismu předcházely, jména, která nový styl nejvíce proslavila, a potom malíře, kteří na impresionismus navázali, ale jsou tu také tematické oddíly, například jeden věnovaný malířkám. Právě impresionismus, který byl zpočátku dehonestován, dal vyniknout hned několika autorkám. Na výstavě se představují například Berthe Morisotová či Eva Gonzalèsová, které portrétovaly ženy. Po zhlédnutí děl Gauguina, Degase, Moneta, Maneta, Morisotové a dalších umělců následovala hodinka kreslení. Studenti se s velmi příjemným výsledkem pokusili zachytit tajemství těchto nádherných maleb.
Po oběde následovala druhá část programu, a to prohlídka Vyšehradu. Nejprve jsme navštívili slavný vyšehradský hřbitov, který má dlouhou tradici. V 80. letech 19. století vznikl návrh soustředit ostatky významných osobností národa na jedno čestné místo. Samozřejmě zvítězil Vyšehrad – místo hodné tohoto úkolu. Kolem celého hřbitova byly postaveny novorenesanční arkády s krásnými plastikami a náhrobky. Dnes je zde pochováno přes 600 významných osobnosti české národní kultury. Náhrobky navíc tvoří jedinečnou galerie hřbitovní plastiky slavných sochařů jako náhrobek Adolfa Heyduka od Stanislava Suchardy nebo rodinná hrobka Dvořákových od Ladislava Jana Šalouna.
Naši cestu za poznáním jsme ukončili prohlídkou kasemat a podzemního sálu Gorlice. Spletitý systém kasemat, chodeb pro rychlý přesun vojska, vznikal v průběhu 17. a 18. století v souvislosti se stavbou barokního bastionového opevnění. Vyšehradské kasematy jsou rozsáhlé, ale zpřístupněna je jen část dlouhá přes 1 km, chodby jsou zhruba 1,5 m široké a 2 m vysoké. Největším podzemním prostorem je tzv. Gorlice o rozloze 300 m2 a výšce 13m. V případě válečného ohrožení měla sloužit jako shromaždiště vojska, skladiště střeliva a potravin. Dnes je zde umístěno šest originálních sousoší z Karlova mostu.
- sousoší sv. Bernarda s Madonou od M. V. Jackla (1709)
- sousoší sv. Augustina a sv. Mikuláše Tolentinského od J. B. Kohla (1708)
- socha sv. Vojtěcha od F. M. Brokoffa (1709)
- socha sv. Anny od M. V. Jackla (1707)
- sousoší sv. Ludmily s malým Václavem od M. B. Brauna (1720 – 1724)
Studenti si celou akci náležitě užili a domů se vrátili obohacení o nové zážitky i poznatky.
Foto S. Choisnel
