Poslední školní výlet svých středoškolských studií se rozhodla III.G pojmout přiměřeně velkoryse. Bylo uspořádáno malé „výběrové řízení“ a z návrhů, které se sešly od jednotlivých skupin žáků, potom třída demokratickým hlasováním zvolila vítěze. Bylo rozhodnuto – favoritem se stal zájezd na Pálavu. Návrh ve formě prezentace obsahoval všechno podstatné – několik variant možné dopravy, dvě varianty ubytování, tipy na výlety. To vše včetně finanční rozvahy bylo výborným podkladem pro vlastní organizaci výletu. Stačilo rozhodnout pár maličkostí, zarezervovat ubytovnu, učesat program a mohlo se vyrazit. Termín byl stanoven na 25. – 27. 6. 2019.
Jenže výukový program III.G byl velmi časově náročný, ubytovací kapacity v místě, kde jsme hodlali nocovat, hodně naplněné, a tak jsme na školní výlet vyjeli nikoliv „za pět minut“, nýbrž „za minutu dvanáct“. Poslední tři dny tohoto školního roku tak patřily Pálavě – kraji sluníčka, nádherné přírody, bohaté historie a rozlehlých vinohradů.
Když naše nohy po čtyřech hodinách jízdy a třech přestupech poprvé vstoupily na mikulovskou půdu do sálajícího horkého vzduchu, začalo nám být jasné, jak to s tím jménem Pálava vlastně je a že nám nic nedá zadarmo. Přesto jsme se po dobrém obědě v jídelně místní ZŠ Hraničářů a ubytování v jejich školní ubytovně pustili do poznávání krás tohoto kraje s vervou nám vlastní – od podzemí až po vrcholky kopců. Ale o tom už vypráví následující fotokronika.
První nesmělá návštěva mikulovského náměstí – naše aklimatizující se skupina se zatím schovává ve stínu u červené výlohy.
7°C – ideální teplota, ještě že tu mají jeskyni Na Turoldu.
Zcela jedinečná tzv. turoldská výzdoba – tu jinde na světě nenajdeme a my jí viděli na vlastní oči!
Prohlídka pod vedením mladé sympatické slečny průvodkyně rozhodně nebyla jen suchým výčtem učených frází.
Z jeskyně nás bohužel po necelé hodině vyprovodili na povrch a nás čekala prohlídka okolního geoparku v té pálavské výhni.
Mezi vzorky hornin z celé ČR děvčata zaujala i sloupcová odlučnost čediče.
Zpáteční cestou z Turoldu jsme zavítali na Kozí hrádek a pokochali se výhledem na mikulovský zámek.
Z vyhlídkové plošiny na jeho vrcholu byl nádherný výhled nejen na zámek, ale na celý Mikulov a jeho okolí.
Jako doma – i tady nás u školy měla pod dozorem sympaticky vřískající letka rorýsů.
Podvečer prvního dne patřil výšlapu na Svatý kopeček.
Západ slunce nad Mikulovem byl kouzelný.
Celá parta na vrcholu – hoši samozřejmě stále plni sil a energie.
Ale i hoši nakonec podlehli tichému kouzlu místa…
Ráno druhého dne – výšlap na Tabulovou horu. Takto demoralizovaně vypadala děvčata III.G poté, co zvládla první prudký výšlap lesní stezkou. Ale to byla jen první třetina.
A stoupali jsme a stoupali…
… a okolo rostla spousta nádherných a vzácných rostlin.
Je to tu! Vrchol!!!
A ten výhled – no není tu skutečně krásně? Tak támhle jsme byli včera.
„No to snad ne! Tam na ten kopec už snad nepolezeme, ne?“ Tak zněla vyděšená slova účastnic výletu, když vyšly z lesa a zahlédly Sirotčí hrádek.
K jejich cti však nutno dodat, že na kopec po prvním šoku lehce vystoupaly a malebný Sirotčí hrádek i jeho okolí se jim nakonec moc líbilo.
Hlavně nikam nespadnout. Ohlazený vápenec pěkně klouže.
Zřícenina lákala k průzkumu.
A posezení ve stínu bylo požehnáním.
Odměnou za dopolední náročný výšlap bylo odpolední máchání na mikulovském koupališti.
Naše skupina se od vody téměř nedokázala odtrhnout. Ale nakonec to zvládla…
… a večerní program už je velkým tajemstvím :-)
Přestože teplota ve stínu lezla hodně nad třicet a na střeše okolo střešních oken našich podkrovních pokojů by se dalo smažit i něco náročnějšího než jen vajíčka – měli jsme se božsky. Chcete-li se mít také tak, jeďte do Mikulova se III.G.
