Po stopách Santiniho, výstava Leonardo Da Vinci, komentovaná prohlídka kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
Se třídou 3.V jsme se vydali 26. března 2019 objevovat krásy staveb architekta Jana Blažeje Santiniho ve Žďáru nad Sázavou.
Jako první jsme si naplánovali prohlídkový okruh „ Po stopách Santiniho“. Při procházení areálu bývalého cisterciáckého kláštera jsme nejprve zavítali k bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše, která má druhou nejdelší chrámovou loď na Moravě (78 m). Výstavba baziliky započala roku 1252, tedy již brzy po založení kláštera prvními mnichy, kteří přišli z kláštera v Nepomuku (Plzeňsko). Dnešní podoba je po rekonstrukci, která proběhla na objednávku tehdejšího opata kláštera Václava Vejmluvy. Ten povolal po rozsáhlém požáru kláštera architekta Jana Blažeje Santiniho. Santini ve svých projektech předkládá hlubokou znalost geometrie, numerologie, symetrie a symboliky. Toto je zřejmé i v bazilice kláštera, kde jsou umístěny v polovině hlavní lodi dvoje varhany symetricky po obou stranách (pouze jedny jsou fukční). Santini prosvětloval i původně gotický prostor přidáním oken v apsidě i nad vchodem baziliky. Dále jsme vstoupili do osobního sídla opata kláštera – prelatury, kde jsme obdivovali rozsáhlou nástropní malbu z 18. století, odtud jsme prošli do konventu kláštera (obydlí mnichů) a rajského dvora se studniční kaplí. Santini ve Žďáře navrhl i další stavby: morový hřbitov ve tvaru lebky (mor se Žďáru nakonec vyhnul) nebo hospodářské stavení ve tvaru hudebního nástroje – lyry.
Po krátkém odpočinku jsme se ponořili do světa renesančního člověka – Leonarda Da Vinciho, do jeho vynálezů, umění i vědecké práce. Výstava nám umožnila se interaktivně zapojit do prozkoumávání jeho života a jeho tvorby, která je neustálou studnicí inspirace po generace.
Jako poslední nás čekal výstup na Zelenou horu. Jan Blažej Santini dostal nelehký úkol od Václava Vejmluvy (r. 1719 po otevření hrobu Jana Nepomuckého), a to postavit kostel „hvězdu mezi hvězdami“, který chtěl zasvětit Janu Nepomuckému (mučedníkovi, který v té době ještě nebyl prohlášen za svatého). Jak už bylo řečeno, Jan Blažej Santini měl rád symboliku v číslech, a tak je stavba celá ovlivněna čísly. Půdorys kostela je pěticípá hvězda v deseticípém ambitu. Číslo tři, které je poukazem na Boží Trojici, a potom ve formě hvězd číslo šest, které je odkazem mariánským, můžeme vidět na oltáři i v oknech kostela. Santini k budování prostoru použil světla (velký počet oken, aby nevznikla tmavá zákoutí). Vycházel přitom z barokní interpretace světla jako symbolu boží přítomnosti. Santini se dokončení své vrcholné stavby spojující gotiku s barokem nedožil.
I za nepříznivého počasí jsme se exkurzi užili.
Foto L. Rezlerová
