Správné středoškolské vzdělání by se nemělo omezovat pouze na sezení v lavici a poslouchání látky, kterou vpouštíme jedním uchem dovnitř a druhým hned zas ven. Stejně tak důležité je totiž i rozšiřování našich kulturních obzorů. Právě proto jsme minulý měsíc s paní učitelkou Pavlíkovou vyrazili na dopolední divadelní představení do Horáckého divadla v Jihlavě.
Potéco jsme se pohodlně usadili v našich lóžích, sál se setměl, opona rozestřela a nám se před očima začal odehrávat příběh mnohými milovaný, některými nenáviděný, ale všem známý – Obraz Doriana Graye.
Od Jana Burdy, který se umně zhostil role Doriana a s grácií zahrál jako prvotní Dorianovu naivitu a bezelstnost, tak i jeho následný přerod ve zhýralého, zkaženého muže, po Luboše Matěje, který mistrně zachytil povahu znuděného pesimisty, lorda Henryho Wottona, a mnoha dalších vystoupilo celé herecké obsazení ve své nejlepší formě a představilo nám zajímavé moderní pojetí této klasiky.
Zprvu jsem se já osobně právě tohoto obávala, ale naštěstí se nakonec ukázalo, že není proč.
Omezené množství kulis a minimalisticky pojatá scéna umožnila hercům o to více předvést svůj talent a zároveň šikovně zvýraznila symboličnost původního díla.
Bohužel u kostýmů už tak hezký výsledek nebyl, působily poněkud lacině a nepromyšleně. V porovnání s celkovým dojmem, který hra způsobila, však nebylo nic těžkého takovouto malou chybku přehlédnout.
Jak je zmíněno na doprovodném tištěném programu, který bylo možné si v divadle zakoupit, ‚všechno umění je zároveň „povrch a symbol“. Tato věta podle mě naprosto perfektně popisuje pocit, který v člověku tento zážitek vzbudil. Na první pohled mohlo představení působit plošně a trochu zmateně, ale ve chvíli, kdy jste se nad ním zamysleli, začalo se natahovat, rozpínat, prohlubovat, až před vámi stálo něco komplexního a krásného svou syrovostí.
Právě to mě přinutilo na konci tleskat spolu s ostatními a zapomenout všechno to, čemu jsem nebyla na začátku nakloněna.
Tak tohle bylo krátké shrnutí našeho zážitku, mého pohledu, a pokud k tomu přičtete několik rozchodů a krátkou prohlídku jihlavského muzea, pak i velmi zdařeného výletu.
Text Růžena Velíšková III. G
Foto Mgr. Miroslava Pavlíková
