Letos jsme se rozhodli, že si k tradičnímu adventnímu zájezdu k našim sousedům do Drážďan přibereme ještě nedalekou Míšeň. Toto saské městečko bylo na rozdíl od Drážďan poškozeno za 2. světové války pouze minimálně, tedy je možné se v tomto místě seznámit s příkladem přirozeně rostlého města v kontextu německé architektury.
Pomyslný startovní výstřel zazněl ve Světlé nad Sázavou v 6.30 a my se vydali vstříc novým dobrodružstvím. Cesta ubíhala dle plánu, pouze nevalná předpověď počasí nám nedělala přílišnou radost. Do Míšně jsme dorazili okolo půl jedenácté. Nebe se nad námi slitovalo a přestalo na naši exkurzi městem pršet a sněžit. Po krátké procházce po levém břehu Labe jsme zamířili přímo do historického centra, na Tržní náměstí. Zde samozřejmě probíhaly tradiční adventní trhy se spoustou jídla, specialit a suvenýrů typických pro tento kraj Německa. Prohledli jsme si zdejší světový unikát, kostel Frauenkirche, na kterém je umístěna porcelánová zvonkohra, pochopitelně dílo zdejší porcelánky. Poté jsme se rozdělili do několika skupin a pěším pochodem jsme se vydali na hrad-zámek Albrechtsburg, který se spolu s Katedrálou Svatého Jana a Svatého Donáta Arezského tyčí nad městem. Výstup křivolakými uličkami byl poněkud nezvyklý, ale všichni se dozajista dobrali cíle. Jiná trasa nás vedla přímo k porcelánové manufaktuře, která proslavila Míšeň po celém světě. Na organizovanou prohlídku tohoto objektu jsme však měli příliš málo času, a tak jsme ponechali podrobné seznámení s historií a současnou produkcí časům budoucím.
Na prohlídku samotné Míšně jsme měli velké štěstí, neboť při návratu k odstavenému autobusu začalo opět pršet se sněhem.
Po celou dobu přejezdu do Drážďan se čerti ženili. Ale po výstupu u Semperovy opery se opět počasí umoudřilo, a tak jsme opět jako každoročně prošli centrum města a zhlédli nejznámější pamětihodnosti. Drážďany se však prakticky od konce 2. světové války neustále opravují, tedy jsme museli zdolat nejednu překážku hlavně v podobě nejrůznějších zábran a lešení. Na rozdíl od Míšně město nebylo ušetřeno náletů spojenců a 13. února 1945 město po bombardování zasáhl mohutný požár. Například pro Drážďany tak typická památka, jako je Frauenkirche, byla znovu vysvěcena až v roce 2005.
Návštěva drážďanského zámku Zwinger, kde je umístěna proslulá galerie, byla tentokráte ponechána na dobrovolnosti. Společně jsme však prošli nejužší centrum hlavně okolo katedrály Nejsvětější Trojice a proslulého porcelánového Knížecího průvodu.
Již po setmění v 17.30 jsme se opět sešli před Semperovou operou a
plni dojmů jsme se vydali zpět do České republiky. A znovu jsme museli
konstatovat, že jsme měli ohromné štěstí, neboť začalo ale tentokrát
již opravdu sněžit. Cestou jsme jen slyšeli zprávy, kde všude na
silnicích jsou kvůli povětrnostním podmínkám uzavírky. Náš řidič se
proto rozhodl, že pojedeme jinou trasou, ze které nebyly hlášeny
problémy.
Dojeli jsme daleko, až téměř před Světlou, před obec Leštinka, kde spadl
strom přes silnici. Proto jsme museli asi půl hodiny čekat, než hasiči
strom rozřežou a odstraní z vozovky. To se podařilo a my jsme se
s předvánoční náladou po 22. hodině dostali před naši školu.
Vše tedy dobře dopadlo a tato malá kolize nám rozhodně nemůže překazit to, abychom se netěšili na další exkurze a poznávací zájezdy, třeba opět do saského kraje.
Foto: Pedtr Vampola
