Krásné počasí bylo připraveno na poznávací zájezd do Maďarska, který se konal 12. – 14. září 2018. Meteorologové předpovídali slunečné a teplé počasí s teplotami okolo 28 – 30°C. A tak se i stalo. Zpočátku nás provázela smůla, hlavní organizátorka se nakonec nemohla účastnit akce, kterou několik měsíců připravovala.
Nicméně skupina žáků průřezem třídami se svým pedagogickým dozorem Mgr. Bohdanou Bencovou a Mgr. Alenou Ratajovou byla ve středu 12. září připravena k výjezdu za nevšedními zážitky. Zájezd byl připravován společně s cestovní kanceláří Pro Travel z Plzně, která nám poskytla i výjimečně fundovanou průvodkyni paní Julii Šulcovou. Nejenže tato dáma umí výborně maďarsky a anglicky, ale zná podrobnosti maďarské historie i současnosti v evropských souvislostech, orientuje se v mapách a dalších potřebných oblastech, s kterými nás seznamovala zajímavou a nenásilnou formou. Za to jí patří naše velké díky.
Začali jsme brzy, již v 6.30 jsme vyjeli ze Světlé nad Sázavou po dálnici D1 přes Slovensko až do prvního cíle naší expedice, do maďarské metropole Budapešti. Zde jsme krátkou procházkou vystoupali na Gellértův vrch, z jehož vyhlídky jsme měli hlavní město historických Uher jako na dlani. Pod sebou jsme viděli majestátní tok Dunaje, od něj nalevo kopcovitý reliéf Budína a napravo plochou Pešť. Tento nadhled nám poté pomohl v orientaci vnitřkem města. Po krátkém výkladu paní průvodkyně jsme došli od vyhlídky k památníku a k soše Svobody. Nato jsme již autobusem sjeli dolů do města a kochali se mobilní prohlídkou Budínského hradu a dalších pamětihodností.
Další zastávka byla u městských Széchenyho termálních lázní, jež mají dispozici jako římské starověké lázně. Naše kroky dále směřovaly k Náměstí hrdinů a do rozsáhlého městského parku Városliget a do středověké kopie hradu Vajdahunyad. Zde dnes sídlí zemědělské muzeum.
Čas rychle plynul a našich kroků již bylo také dost, a tak jsme vyjeli k našemu ubytování v hostelu Wombat´s City téměř v centru Budapešti. Po ubytování a krátkém odpočinku jsme se již v podvečer vydali na další prohlídku památek, které byly v našem pěším dosahu.
Nejprve jsme se zastavili u velké baziliky svatého Štěpána, prohlédli jsme si potichu i exteriér dómu, jelikož právě probíhala večerní bohoslužba. Samozřejmě při návštěvě maďarské metropole nesmí chybět prohlídka monumentální budovy Parlamentu na nábřeží Dunaje. Pouze stmívání nám zabránilo v další prohlídce města. Cestou zpět jsme tak mohli obdivovat už jen světla velkoměsta, například nádherně nasvícené budapešťské kolo. Večer pak někdo ještě zamířil na večeři a ochutnávky tradičních specialit nebo na prozkoumání večerního života. Rozhodně ale všichni zamířili k odpočinku, aby načerpali sil k dalšímu programu.
V Budapešti jsme se po klidné noci probudili do vlahého rána. Po chutné snídani jsme poměrně brzy vyrazili vstříc novým zážitkům. Čekala nás relativně dlouhá cesta na jih země k jezeru Balaton. Už toto jezero je samo o sobě evropskou raritou, řadí se jako jedna z mála vodních ploch v Evropě k stepním jezerům evroasijského typu. Naším cílem však nebyl Balaton, ale vesnice Tihány a stejnojmenný klášter. Oboje leží na Tihanyském poloostrově na severním břehu jezera. Historie je zde opravdu bohatá. Nejstarší archeologické nálezy jsou již z pravěku, pak z období římského osídlení. Tihanyské opatství a benediktinský klášter založil v polovině 11. století král Ondřej I. Dnešní klášter však má barokní podobu z 18. století. Po prohlídce a dech beroucím výkladu paní průvodkyně jsme stihli i malé občerstvení v místní kavárně s impozantním výhledem na Balaton a procházku vesničkou, která doslova překypuje tradičními maďarskými výrobky a specialitami. Až sem příště pojedeme, tak rozhodně budeme tomuto místu věnovat více času.
Po opětovném nastoupení na palubu našeho autobusu jsme vyjeli k odpolední metě našeho programu, do městečka Hévíz, které je proslavené termálním jezerem. I my jsme tyto lázně, kde se léčí především ortopedické neduhy, navštívili. Bylo velmi teplo, okolo 28°C, a tak nám voda v jezeře nepřišla nijak osvěžující. Pěkně jsme se proplavali v teplé vodě, někteří navštívili i bahenní a sirné bazény. I tento den čas oponou trhl a my mohli opět zamířit na naše druhé ubytování do města Keszthely, které bylo v hotelu Bacchus. Oproti předchozímu hostelu nás čekal poměrně luxus, součástí hotelu byla i typická maďarská čárda, kde mnozí po náročném dni povečeřeli. Kdo to nestihl nebo šel jinam či dojídal zásoby z domova, pak okusil tuto restauraci při bohaté snídani.
V poslední den našeho zájezdu nás čekalo ještě mnohé. První naší zastávkou na zpáteční cestě bylo městečko Pannonhalma a v jeho blízkosti opět benediktinské arciopatství svatého Martina. Tento klášterní komplex byl založen koncem 10. století knížetem Gejzou a od roku 1996 je zapsán na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Dějiny tohoto kláštera jsou úzce spjaty i s českými dějinami. Při prohlídce komplexu jsme obdrželi audioprůvodce ve slovenštině, tedy jsme si mohli poslechnout podrobný komentář v jednotlivých částech prohlídkové trasy. Impozantní částí kláštera je zejména bazilika s kryptou, refektář a knihovna. Součástí kláštera je i chlapecké gymnázium a arboretum, což je zvláštní typ botanické zahrady zaměřený na pěstění dřevin.
V odpoledni posledního dne nás čekalo osmé největší město Maďarska Györ neboli Ráb. Toto severomaďarské město leží na soutoku řek Mošoňský Dunaj, Rába, Rábca a Marcal. Krátkou procházkou po nábřeží Dunaje jsme dorazili do historického centra Györu. Naše první kroky směřovaly na vršek Káptalan, kde jsme vystoupali zhruba po 180 schodech na vyhlídkovou věž, ze které jsme viděli město rozložené do širokého kraje. Po sestupu jsme si prohlédli zpřístupněné budovy s historickou expozicí. Na závěr programu třetího a zároveň posledního dne naší maďarské odysey nás čekal volný rozchod po městě, kdy jsme mohli sobě, našim příbuzným a známým nakoupit poslední dárky a suvenýry. Po 6. hodině večerní jsme severovýchodním směrem vyjeli vstříc České republice a naší domovině Světlé nad Sázavou. Krátce po 22. hodině jsme pak mohli společně zapět „Sláva nazdar výletu.“ A s hlavou plnou zážitků a unaveným tělem se opět obrátit nejprve k víkendovému odpočinku a poté k běžné všední práci a studiu.
Na závěr však patří velké poděkování organizátorce celé akce Mgr. Lence Zadinové, která se celé expedice ze zdravotních a osobních důvodů nemohla zúčastnit. Poděkování patří i panu řidiči z autobusové dopravy Uchytil, panu Pavlu Rousovi, který nás bezpečně provezl celou akcí a v pořádku navrátil našim blízkým. A nám samotným si popřejeme ještě více takto zdařilých zážitků.
Za účastníky poznávacího zájezdu pedagožky Mgr. Alena Ratajová a Mgr. Bohdana Bencová.
Foto: Mgr. Alena Ratajová
