Místo „nalehko“ ve školní třídě odstartovali gymnazisté ze II. ročníku školní rok s báglem na zádech na místním nádraží. Před polednem 4. září 2017 na ně čekali v pobytovém středisku ekologické výchovy na Chaloupkách u Kněžic, kde byl připraven týdenní program Trvale udržitelný týden. Tento environmentální program je zaměřený na témata týkající se udržitelného života na naší planetě. Sliboval dotknout se jak nejpalčivějších globálních problémů společnosti, tak problémů, které ovlivňují přímo nás a naše blízké okolí. Skladba týdne nebyla přesně připravena předem – měla vzniknout až na místě podle toho, jak sami žáci vnímají problémy současné civilizace.
Chaloupky nejsou vzdušnou čarou daleko, ale přesto jsou pro „našince“ trošku z ruky. Užili jsme si celkem tří vlaků a sedmi kilometrů pěšího přesunu, než jsme chvíli před dvanáctou vstoupili do působivé budovy bývalého loveckého zámečku. Pět příštích dnů jsme vložili do rukou zdejších lektorů.
Snad ani nejde probrat vše, co se za ty dny odehrálo. Navíc bychom „odkrývali trumfy“ a připravovali tak o zážitky studenty nižšího ročníku, kteří se rozhodli absolvovat podobný program začátkem příštího roku. Můžeme jen zmínit témata, kterým se žáci v průběhu týdne věnovali – globální trh, chudoba třetího světa, dětská práce, fairtrade, likvidace neobnovitelných zdrojů, ničení deštných pralesů, globální oteplování, snižování biodiverzity, práva zvířat, welfare, války a násilí, migrace, šetrné spotřebitelství, výživa lidí a další. Nešlo však o klasickou výuku – se jmenovanými tématy se žáci seznamovali pomocí nejrůznějších pečlivě promyšlených aktivit, které nikdy nevyvolaly beznaděj, ale vždy v cíli nabídly alespoň malou možnost, jak pomoci. Lektoři žákům nevnucovali, jak mají jednat, ale společně se vymýšlely alternativy, jaké jsou vlastně možnosti. Zbytek už je na každém z nás.
Věřím, že absolvovaný pobyt přispěl k lepší orientaci žáků v problémech naší společnosti a třeba i k angažovanějšímu osobnímu přístupu.
Takto viděly první týden letošní školní výuky dvě z účastnících se děvčat.
Zážitky z Chaloupek – Maruška Caklová
Na Chaloupkách jsem se naučila nahlížet na věci i jiným pohledem a uvědomila jsem si problémy, které se týkají nejen přírody, ale i celého světa.
Témata jsme si zvolili sami a k nim jsme si zahráli spoustu her, které byly zábavné. Probírali jsme úbytek deštných pralesů, týrání zvířat, dozvěděli jsme se více informací o domácích zvířatech a mléčných výrobcích, které si sami vyrábějí na blízké farmě. Při simulační hře na téma dětské práce, kterou jsme si vyzkoušeli i na vlastní kůži, jsem se vcítila do pocitů dětí, které opravdu takhle pracují pod tlakem.
Na konci programu jsme si zopakovali vše k daným tématům. Týden strávený v Kněžicích utekl jako voda a máme na co vzpomínat.
Trvale udržitelný týden v Chaloupkách – Růženka Velíšková
Když jsme se v pondělí 4. září ráno dostavili na nádraží, nejspíš nikdo z nás neměl přílišnou víru v to, že by následující týden mohl zazářit v příliš veselých barvách, pokud to tak mohu podat, ale – ačkoli to možná bude znít trochu jako předem daná fráze – spíše opak byl v téhle situaci pravdou.
Nevím jistě, jestli bych dokázala popsat celý týden, aniž bych si trvale nenamohla zápěstí, ani jestli byste Vy dokázali pobrat takové množství informací najednou, proto to radši ani nebudu zkoušet a pokusím se Vám náš Trvale udržitelný týden přiblížit pouze v pár krátkých větách.
Občas to byl náročný týden, ve kterém se rozhodně nenašlo moc času pro nudu a zahálku. Chvílemi nás překvapil a nachytal naprosto nepřipravené. Prakticky celou dobu jsme byli „zasypáváni“ novými poznatky a informacemi, naštěstí pouze v dobrém významu oněch slov, ačkoliv ne vždy k nám vědomosti přicházely lehkou cestou, ale takové už učení zkrátka je, že? Nebylo by správné tvrdit, že jsme se při pátku netěšili na to, až budeme konečně doma, ale stejně tak by bylo velmi pokrytecké tvrdit, že se nám tam nelíbilo, nebo alespoň u mě rozhodně, jelikož myslím, že každý z nás měl chvíli, kdy si přál, aby bylo možné tam zůstat mnohem déle než pouhý jeden týden.
Kdybych to měla celé ještě stručněji shrnout (kdo mě zná, tak ví, že většinou věci neshrnuji, ale naopak se rozepíšu na několik stran), řekla bych Vám, že jsme prožili týden v úchvatném prostředí, se zajímavým, poučným a skrz naskrz dobrým programem a velmi roztomilými (a mezi naší skupinou velmi populárními) koťaty… No asi bych s klidným srdcem mohla prohlásit, že to rozhodně nebyl promarněný týden.
