Dříve než maturitní a klauzurní shon výrazně omezí možnost výjezdů, vypravili jsme se ve středu 19. dubna 2017 opět do Prahy, abychom si prohlédli nejnovější výstavní počiny tamních galerií. A jako vždy to byla nabídka kvalitní a pestrá.
Musaion Mistra FS
Jízdárna. Tak zní název nejnovější výstavy multižánrového umělce Františka Skály, konané v prostorách Valdštejnské jízdárny, jedné z výstavních prostor NG. Oč je název prozaičtější, tím barvitější a opulentnější je sama výstava, mapující povětšinou posledních deset let umělcovy činnosti. Skála, jeden ze zakládajících členů skupiny Tvrdohlaví, jehož neuvěřitelně široký výčet uměleckých aktivit zahrnuje mimo jiné ilustraci, objekty, malbu, hudbu i performance, připravil pro rozměrný prostor expozici, jejímž tématem je…samo výstavnictví. Autor se rozhodl rozbít interiér haly architektonickými vstupy, drobnými stavbami ve stavbě. Tyto pavilony jsou jakousi zmenšenou imitací různých typů výstavních prostor, najdeme zde etnografickou či antropologickou sbírku tradičního muzeálního charakteru i white cube pro prezentaci současného umění. Mnohem spíše než ironický pohled na jisté stereotypy prezentace uměleckých a kulturně-historických artefaktů, k němuž by taková persifláž mohla vybízet, je u Skály přítomná živelná radost z tvorby a mystifikace. Ta promění kusy plastu v rafinovaně nasvícené „nefritové“ starověké idoly či starou pomelovou slupku v mumifikovanou hlavu maorského válečníka. Rozčlenění výstavní plochy do menších pavilonů má také pozitivní vliv na samotná díla: v drtivé většině drobné artefakty (byť na výstavě najdeme i mnohametrová díla) působí mnohem lépe v komorním interiéru a autor si je toho samozřejmě vědom.
Skálovy výstavy patří vždy k těm divácky nejvděčnějším. Jeho velká retrospektiva v Rudolfinu v roce 2004 přilákala přes 40 000 návštěvníků a zdá se, že i tentokrát se najde velký počet těch, kteří se chtějí nechat okouzlit bizarním i poetickým světem Skálovy samorostlé a originální imaginace.
Melancholie ve Špálovce
Po krátkém odpočinkovém intermezzu ve Valdštejnské zahradě, kde jsme obdivovali Grottu, monumentální salu terrenu a cyklus manýristických bronzových soch od Adriena de Vries, jsme se vydali vstříc druhému a poslednímu galerijnímu zastavení: Galerii Václava Špály. Ta nyní hostí výstavu s názvem Nepatrný dosah povědomí, jejímž autorem je jedna z největších hvězd současné české malby – Josef Bolf.
Bolfova výrazná malířská tvorba není již našim studentům neznámá (s jeho dílem se osobně setkali již při exkurzi do Galerie města Plzně na konci loňského roku, kde byl Bolf zastoupen ve skupinovém výstavním projektu Život je bolestný a přináší zklamání, Massakr vol.1: Lovecraft, celý článek: Stín nad Plzní), nicméně ve Špálovce se jedná o výstavu monografickou, představující autorovu nejaktuálnější tvorbu – všechny vystavené obrazy a kresby nesou dataci 2017.
Josef Bolf na výstavě představuje novou fázi své umělecké cesty. Autor, proslulý především drobnějšími formáty, tvořenými grafickou škrábanou technikou do tuše na voskovém podkladě, přichází v posledních letech s čím dál rozměrnějšími formáty, pojednanými uvolněným malířským rukopisem, mnohdy se ve své oproštěnosti blížícím téměř kaligrafickému záznamu. Původní monochromy, buď černobílé, či v odstínech šedo-růžové, střídá v aktuálních pracích mnohem prosvětlenější paleta zářivých odstínů, nálada obrazů je však, navzdory barevnosti, stále typicky bolfovská: sklíčené a apatické dětské figury s uplakanýma očima zaplňují plátna všudypřítomnou melancholií, pocitem izolovanosti a rezignace. Mění se však kulisy těchto scén. Zatímco v ranějších Bolfových obrazech bloudí zraněné a ztracené dětské a polozvířecí postavy postapokalyptickými hřišti, třídami a šatnami bezútěšných normalizačních školních budov, jsou v nejnovějších dílech zanechávány samotné v pustých přírodních scenériích, ať už jsou to hory, les, nebo jeskyně vymleté ponornou řekou. Ona typická sklíčenost, uzavřená předtím do vybydlených školních interiérů, se nyní rozlévá do volné krajiny a zaplňuje ji od obzoru po obzor. Obrazy tak získávají na univerzálnější výpovědi, z prostředí důvěrně známého, byť nepřátelského se vnitřní konflikt postav přesouvá do krajin bez možnosti časové i místní specifikace, rozehrává se zde drama děsivé, monumentální přírody, lhostejné a chladné vůči slzám zbloudilých.
Pevně věřím, že obě výstavy zanechaly v účastnicích exkurze dojem a pomohly jim rozšířit pomyslnou mozaiku současného výtvarného umění o dva další výrazné kameny. Stále je co objevovat…
František
Skála – Jízdárna
Národní galerie, Valdštejnská jízdárna
kurátor Tomáš Pospiszyl
architektura Šimon Caban
10. 3. – 3. 9. 2017
Josef
Bolf – Nepatrný dosah povědomí
Galerie Václava Špály
kurátor Jan Zálešák
17. 3. – 30. 4. 2017
Foto z obou výstav: Hedvika Matějíčková
