Projekt STOPPA > Co prozradí žáby svým „zpěvem“
Dne 18. dubna 2017 jsme měli v plánu další část „Stoppařského programu“ – chtěli jsme pod vedením odborníků ze spolku Mokřady – ochrana a management z Dobronína stopovat obojživelníky v tůních u Stanice Pavlov. Bohužel místo stopování jsme dostali stopku od momentálního počasí. Ve střídavém sněhu a dešti by byl komplikovaný už jen pěší přesun do Stanice, natož hledání ocasatých i bezocasých zástupců naší batrachofauny. S největší pravděpodobností bychom jen ztuhle hleděli na prázdnou zkalenou vodu a žaboprosté břehy, protože každá rozumná žába a každý chytrý čolek by byli schovaní v relativním teple někde v kupce listí, nebo na dně tůňky.
Ze školního archivu – nečekané setkání s rosničkou během školního výletu do Zbraslavic v roce 2014.
Nezbylo nám tedy nic jiného než v časovém presu jarního školního programu zvolit nouzovou variantu – Jaromíra Mašteru a Richarda Kabelku uvítat přímo v naší škole, kde jsme v domluvený termín zvládli alespoň teoretickou část zamýšlené akce a terénní exkurzi jsme prozatím posunuli na měsíce budoucí. Žáci z I.G, II.G a také jejich starší gymnaziální kolegové studující všeobecnou gymnaziální větev si tak v relativním pohodlí učebny biologie poslechli přednášku „Co prozradí žáby zpěvem“.
Seznámili jsme se tak podrobně s jednotlivými druhy obojživelníků vyskytujících se na Vysočině. S pomocí mapek jsme si udělali obrázek o jejich rozšíření v celém kraji i o výskytu v okolí Světlé nad Sázavou. Zajímavým doplněním výkladu byly ukázky hlasových projevů jednotlivých druhů, vyprávění o významu jednotlivých typů žabího volání i „technice“ jejich vytváření. Dozvěděli jsme se, jaké typy biotopů jednotlivé druhy potřebují v čase rozmnožování, dalšího života během sezóny i jaké vlastnosti prostředí zaručí jejich zdárné přezimování. Povídalo se také o tom, jaké způsoby hospodaření člověka obojživelníkům svědčí a jaké je naopak ohrožují. V závěru přednášky jsme se seznámili s činností spolku Mokřady v oblasti ochrany obojživelníků i péče o lokality jejich výskytu a dostali jsme praktické tipy, jak se můžeme zapojit do ochrany obojživelníků i my.
Škoda jen, že jsme teoretické poznatky nemohli rovnou podpořit i pozorováním obojživelníků tak říkajíc „na živo“ v jejich přirozeném prostředí. Na to si budeme bohužel muset ještě pár týdnů počkat.
