Po velice zdařilé zářijové cestě na sochařskou výstavu Neklidná figura v GHMP a návštěvě Bílkovy vily (zprávu o této exkurzi naleznete v archivu mých webových příspěvků) pokračoval náš volný cyklus výprav za uměním starým i nejsoučasnějším dalším dílem. Tentokrát jsme spolu s výběrem studentek III. a IV. ročníku oborů Zahradní architekt, Konzervátorství a restaurátorství a Keramika a porcelán navštívili expozici opět sochařskou – velkou retrospektivní výstavu Jaroslav Horejc (1886–1983) Mistr českého art deca v prostorách Domu U kamenného zvonu (GHMP) a přehlídku Roxy Visuals VOL.7, představující umělecké intervence v prostorách známého pražského klubu.
Jaroslav Horejc patří k nejpozoruhodnějším osobnostem českého sochařství 20. století, přičemž činný byl prakticky po celou dobu tohoto dějinného úseku. Je znám nejen díky svému neobyčejně rozsáhlému sochařskému dílu, ale také pozoruhodnou aktivitou na poli užitého umění a jako výtvarný pedagog -dlouholetý profesor pražské Uměleckoprůmyslové školy (dnes VŠUP).
Horejc se narodil 15. června 1886 v Praze, kde se později vyučil gravírníkem (rytcem kovu) a cizelérem na Odborné škole pro klenotníky, zlatníky, stříbrníky, rytce kovu a pasíře. Zkušenosti zde nabyté pak celý život rozvíjel a práce s kovem je výraznou součástí jeho mnohostranného uměleckého projevu. Svůj talent v letech 1906–1910 dále rozvíjel na pražské Uměleckoprůmyslové škole pod vedením E. Nováka, S. Suchardy a J. Drahoňovského. V letech 1918–1948 působil na Uměleckoprůmyslové škole jako profesor.
Pražská výstava přináší jedinečný průřez Horejcovým neobyčejně širokým uměleckým záběrem. V historických prostorách Domu U kamenného zvonu je možno zhlédnout autorovy volné sochařské práce, a to v nebývalé šíři použitých materiálů, od kamene přes kovy, dřevo, sklo, keramiku, porcelán, či sádru (právě povrchové úpravy sádrových odlitků, imitující dokonale provedenou patinou nákladnější materiály, nás všechny, kteří se sami sochařskou tvorbou zabýváme, doslova uhranuly). Horejcův specifický rukopis vychází ve svých počátcích ze secese, postupně se ale přikláněl k novoklasicismu, mocným inspiračním zdrojem mu bylo, formálně i tematicky, sochařství archaického Řecka, propojující plné sochařské objemy s graficky členěným reliéfním dekorem, patrným například v ornamentálním pojetí detailů vlasů či draperií. Kromě volných sochařských prací jsou na výstavě představeny také Horejcovy realizace v architektuře, kromě mnoha jiných například v interiérech i exteriérech chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Významnou součástí expozice je také Horejcova tvorba na poli užitého mění. Návrhy broží, keramiky, skla i hraček vytvářel pro Artěl, skleněné broušené poháry navrhoval pro firmu J. & L. Lobmeyr´s Neffe Stefan Rath z Kamenického Šenova (pobočku vídeňské firmy J. & L. Lobmeyr). Byl také autorem návrhu pro československou deseti- a dvacetikorunu a pro film Císařům pekař-pekařův císař vytvořil ikonickou figuru Golema, jež se stala pro zobrazení této umělé bytosti z židovských mýtů prakticky závazným kánonem pro pozdější zobrazování. Bez nadsázky lze říci, že Jaroslav Horejc byl jedním z nejuniverzálnějších českých sochařů dvacátého století, schopným se stejnou bravurou vytepat drobnou brož jako vytvořit monumentální figurální pomník.
Během naší druhé zastávky už jsme se přesunuli na současnou scénu. Výstava Roxy Visuals VOL.7 představuje umělecké intervence v prostorách Roxy, jednoho z nejstarších a nejznámějších pražských hudebních klubů, od počátku úzce propojeného s aktuálním uměleckým děním. Roxy Visuals představuje vždy kurátorský výběr současných umělců, kteří instalací svého díla dotváří, přetváří či narušují jednotlivé části architektonicky komplikovaných interiérů klubu, vzniklého v prostorách prvorepublikového kina. Na v pořadí sedmé výstavě se pod kurátorským vedením sochařského dua Adam Stanko/Helena Sequens představilo sedm umělců: Pavel Forman/Petr Kunc, Petr Krátký, Petr Lysáček, Veronika Slámová, René Widourková a já. V tmavých prostorách podzemního klubu většina autorů zvolila objekty, pracující nějakým způsobem se světlem, ať už to byly lightboxy, nasvícené či svítící sochy nebo videoprojekce. Zvolil jsem dvě ze zmíněných variant a vystavil dvojici závěsných nasvícených epoxidových objektů „Hlubina“ z roku 2007 a rozměrný (200×140cm) lightbox s názvem „Novorození“, který vznikl, podle stejnojmenné kresby z roku 2010, speciálně pro tuto výstavu a byl instalován v původním art decovém rámu v podhledu nad hlavním schodištěm.
Jsem rád, že jsem měl možnost představit svým studentkám nejen inspirativní tvorbu sochařského velikána, ale i nejaktuálnější dění na současné umělecké scéně, včetně své vlastní práce. To považuji za nesmírně důležité při procesu budování důvěry a vztahu mezi studenty a pedagogem a doufám, že představené práce v očích těch, jejichž výuce se věnuji, uspěly. * Foto: Hedvika Matějíčková a Marek Škubal*
