Ve středu 12. 10. 2016 jsem podnikla s nevelkou skupinou žáků III. G a dalšími zájemci o kulturu jednodenní poznávací akci, jejímž cílem bylo městečko Sázava. Vyrazili jsme na nepěkného počasí kolem osmé ráno. Déšť nás vyprovodil ze Světlé a znovu uvítal v cíli naší cesty, ale nedbali jsme na to a odvážně jsme vystoupali ke klášteru Sázava, který byl naší první zastávkou.
Starobylý klášter vypínající se na skalnatém ostrohu nad jedním z četných zákrutů řeky Sázavy je národní kulturní památkou spojenou s českým zemským patronem sv. Prokopem. Ve svých počátcích proslul jako centrum slovanské liturgie a vzdělanosti. Dodnes je poutním místem ke sv. Prokopovi a autentickým pamětníkem deseti staletí českých dějin s pestrou mozaikou staveb z nejrůznějších historických a uměleckých období.
Je ve správě Národního památkového ústavu. Ten nám také zajistil po předchozí objednávce průvodkyni, protože v říjnu už je v pracovních dnech zavřeno. Paní průvodkyně nám v zahradě povyprávěla o počátcích a ukázala archeologický nález – původní kostelík, z něhož zůstaly jen základy. Mohli jsme také obdivovat nedostavěnou, a přesto velmi impozantní venkovní část plánovaného kostela, z něhož stojí jen jedna věž a dvě řady sloupů. Pak jsme se přesunuli do vlastního kláštera, prošli ambitem s obnovenými freskami, podívali se do kaple s krásnou gotickou klenbou a zavítali do jednotlivých místností s expozicí o dějinách českého státu i samotného kláštera. Naše prohlídka skončila v refektáři, kde nám mírně ponurou atmosféru deštivého dne zpříjemnila Katka Poláková hrou na klavír.
Také jsme se podívali do stále funkčního kostela, který je součástí areálu, ale vlastní ho římskokatolická farnost Sázava – Černé Budy. Proto nám zde byl průvodcem páter Radim, který nás provedl kostelem, pohovořil o jeho barokní výzdobě a poté nás zavedl do krypty, kde byl kdysi pohřben sám svatý prokop, zakladatel kláštera.
Počasí se mezitím trochu umoudřilo, přestalo pršet, ale chladno bylo pořád. Proto jsme si dali hodinovou pauzu na teplý oběd. odpolední program probíhal v huti František, která byla odkoupena od místní sklárny Kavalier a zrekonstruována. Z chátrající původní huti, kterou nechal postavit Josef Kavalír v roce 1882, vzniklo nově zrekonstruované Centrum sklářského umění, které je od roku 2010 zapsané na seznam kulturního dědictví ČR. Huť František je unikátní technickou památkou prezentující vývoj sklářského umění a řemesla v České republice.
V Centru sklářského umění je umístěna expozice skla, kterou tvoří mimo jiné jedinečná dvoupatrová výstavní síň nazvaná Noemova archa, Vystaveno je na 400 děl vytvořených sklářskými výtvarníky na Mezinárodních sklářských sympoziích IGS v Novém Boru v letech 1982 až 2006. Někteří studenti žasli, co všechno se dá ze skla vytvořit, jiní zase kroutili hlavou nad tím, co všechno je možné označit na umění. Rozproudila se vcelku živá diskuze, co by si kdo z výstavní expozice chtěl vzít domů jako dekoraci nebo dárek.
Rozsáhlá sbírka, čítající kolem 1 500 předmětů od 500 autorů z celého světa, je majetkem Nadace Josefa Viewegha, která zachránila i chátrající sázavskou huť František a je jediným zakladatelem obecně prospěšné společnosti CESTY SKLA, o.p.s., která Centrum sklářského umění provozuje. Prošli jsme jednotlivé části, které prezentují různé možnosti zdobení skla – tedy sklo hutní, broušené, ryté, malované, pískované. Jako bonus jsme navíc viděli dočasnou výstavu krásných skleněných artefaktů sklářského výtvarníka Zdenka Lhotského; zejména jeho mísy vzbudily zájem mezi žáky.
Den utekl jako voda v Sázavě, ale přes sychravé podzimní počasí jsme se do Světlé vrátili celkem v pohodě se spoustou nových poznatků i zážitků.
Foto: Barbora Dubnová III. G
