Třetí červnový týden roku 2016 byl pro čtyři účastnice programu DofE (Mezinárodní cena vévody z Edinburghu) ve znamení jejich stříbrné a zlaté expedice. Alena Šilhová (stříbro), Bára Nahodilová, Jiřina Koukolová a Kristýna Hegerová (všechny zlato) si společně naplánovaly přechod pohoří Velká Fatra na Slovensku. Cílem bylo nejen poznat toto čarokrásné pohoří, ale také vytvořit jednoduchý expediční deník obsahující poznámky o místních zajímavostech, terénu a přírodě.
V pondělí 13. 6. vyrazila skupina v doprovodu svého expedičního školitele M. Šimka a hodnotitele M. Hoška služební dodávkou směr východ a přes Moravskoslezské Beskydy a Javorníky na Slovensko. V Pováží jsme udělali malou zastávku a prohlédli si hrad Strečno a repliku středověké vesnice vybudovanou na plošině pod hradem. Poté nás dostihl déšť (ten den se střídaly bouřky již od Prostějova) a výprava pokračovala přesunem do oblasti Velké Fatry, konkrétně nad obec Jazierce, kde si děvčata v okolí přístupové cesty do vesnice Vlkolínec vytipovala první místo pro utáboření. V prostoru kolem jednoho z přístřešků podél cesty se výprava utábořila, děvčata postavila stany a společně si připravila večeři. Pak ještě následoval večerní briefing, kde si skupinka nad mapou naposledy ujasnila naplánovanou trasu pochodu na další den.
Ráno nás uvítalo sluncem a jasně modrou oblohou. Nebylo na co čekat a po snídani zpestřené průchodem medvěda nedaleko tábořiště si děvčata sbalila veškeré vybavení na následující dny a naposledy připomněla kontrolní body trasy, na nichž se setkají s hodnotitelem M. Hoškem, který postupoval v závěsu za skupinou a její činnost na dálku monitoroval. První zastávkou skupiny byla památková rezervace lidové architektury Vlkolínec, která spadá pod ochranu UNESCA. Nádherné dřevěnice děvčata zaujaly a dokonce zde skupinku vyzpovídali reportéři slovenského týdeníku Život.
Cesta dále pokračovala po žluté do Sedla pod Sidorovom a poté po zelené podél Hrabovského potoka až do sedla Vtáčnik, kde následovala odpočinková pauza. Trasa vedla stále po zelené na Vyšné a Nižné Šiprúnske sedlo, v němž proběhla polední pauza se společným vařením nudlové polévky a také setkání s hodnotitelem M. Hoškem.
Po obědě následoval pochod přes Malou Smrekovici k vojenské zotavovně Smrekovica, kde děvčata dočerpala zásoby vody a využila místní wifi pro aktualizaci předpovědi počasí, která nebyla vůbec příznivá. Poslední úsek dne představoval přesun po zelené na lokalitu Močidla lom u zavřeného hotelu Smrekovica. Zde došlo k využití místního přístřešku jako zázemí a v jeho blízkosti byly postaveny stany.
Po společné přípravě večeře (těstovin s omáčkou) proběhla porada k průběhu dalšího dne s ohledem na aktuální předpověď počasí (déšť a bouřky v odpoledních hodinách) a s tím související navigační příprava. Přitom bylo pro ověření využito i aktuálních informací o stavu plánované trasy a nocležišť od turistů, kteří dorazili z míst, kam se skupinka chystala následujícího dne. Plán byl poté konzultován se školitelem M. Šimkem a hodnotitelem M. Hošek. Finální rozhodnutí bylo vyrazit brzo ráno, aby se v době předpovídaného zhoršení počasí skupinka nacházela v dosahu jedné ze salaší, které představují na hřebenovém přechodu Velké Fatry úkryty před špatným počasím. S ohledem na bezpečnost padlo též rozhodnutí, že hodnotitel bude přítomen poblíž skupiny, ale nebude do jejích rozhodnutí zasahovat. Ve středu ráno si skupina nastavila budíček již na pátou ráno, aby po rychlé snídani a sbalení tábořiště mohla vyrazit na trasu. Ve čtvrt na sedm se děvčata vydala z Močidla po zelené na Skalnú Alpu a kolem Tanečnice do Severného Rakytovského sedla, z něhož po žluté (po vrstevnici) obešla Rakytov a dostala se do Južného Rakytovského sedla. Přes Minčol pokračovala do sedla pod Čiernym kameňom, kde proběhla krátká pauza na regeneraci a energetické tyčinky.
Cesta vedla dále po zelené do Sedla Ploskej a po žluté na Ploskou, poté po červené na rozcestí Chyžky a s ohledem na rychle se kazící počasí (déšť, nízká oblačnost, blížící se bouřka) děvčata provedla zrychlený přesun již v dešti po červené k salaši pod Suchým vrchom, kde našla úkryt před nepohodou. Počasí se výrazně horšilo, vytvářela se jádra četných bouřek a i aktualizovaná předpověď (déšť a bouřky po celý večer a noc, ráno nízká oblačnost, hřebeny v mracích), kterou děvčata získala od školitele M. Šimka z Donoval, nedávala naději na zlepšení počasí.
Proto po více než dvou hodinách vyčkávání padlo v okamžiku, kdy se počasí na chvíli vylepšilo, rozumné rozhodnutí nedržet se původně naplánované trasy, ale dostat se ještě téhož dne do údolí z rozcestí Chyžky po žluté Zelenou dolinou do Vyšné Revúce. Okno počasí bez intenzivnějšího deště se udrželo zhruba dvě hodiny, což stačilo k tomu, aby promoklá výprava dorazila až zvolené místo, kde se setkala se svým školitelem a expedičním vozidlem. Po převlečení do suchého oblečení se celá výprava za intenzivního deště vydala zpět do Čech, přičemž pršet přestalo až v Rožnově pod Radhoštěm.
Jako školitel jsem rád, že děvčata učinila rozhodnutí nepokračovat v expedici za každou cenu. Tomuto dal za pravdu i ranní pohled na webkamery z Donoval, kdy již po osmé ráno se vrcholky kopců (Ostredok, Křížná) zahalily do vrstvy oblačnosti. Průchod po neznámé trase bez viditelnosti okolí představuje jistou míru rizika, které na takovýchto akcích nemá své místo.
I přes tyto poměrně drsné podmínky si všichni výpravu užili a jistě na ni budou vzpomínat jako na příjemné dobrodružství.
