Na jaře a na podzim proběhla na Lipnici akce v produkci keramické a kovářské dílny. Akce se zaměřovala na výzkum vypalování keramiky v polní peci. Pro náš polní výpal jsme zvolili pec milířovitého typu. Oproti dnes běžně používaným milířům na výpal keramiky, kde se do pece přidává uhlí nebo koks, jsme zvolili jako palivo pouze dřevo.
Původní technologie pálení keramiky v milířích se nedochovala a z materiálů nám dostupných jsou známy pouze archeologické nálezy pozůstatků topenišť.
U této technologie je lhostejné, jestli se jedná o výpal v tzv. jámě, nebo milíři. Momentálně jsou k zhlédnutí (např. na internetu, YouTube) filmové záznamy pokusů některých muzeí, archeologických pracovišť a škol, které ale ve svých výsledcích (kvalitě výrobků) neodpovídají zdaleka dobovým nálezům keramiky, původně takto vyráběné. Domníváme se, že i když se tito archeologičtí odborníci mají možnost seznámit se zmiňovaným archeologickým materiálem z první ruky, nepochopili kompletní způsob vedení a řízení takového procesu. Zboží takto jimi vyrobené odpovídá svojí kvalitou stádiu v keramickém názvosloví zvaném přežah. I když aplikujeme některé netradiční materiály na výrobu milířového pláště (drátěné pletivo s hlinito-papírovou kaší namísto drnového obalu), tak způsob námi prováděných výpalů respektuje jinak všechny technologické podmínky takového zpracování keramiky, které odpovídá původním archeologickým nálezům.
Jarní výpal
Výstavbě pece předcházela příprava dřeva a hliněné kaše, pro kterou jsme zvolili způsob úpravy šlapáním. Až potom jsme se mohli pustit do samotné stavby pece. Vzhled našeho milíře připomínal malé tee-pee. Už po pěti hodinách od zahájení výpalu se objevil jasně oranžový plamen, který se postupně měnil až do světlých odstínů žluté. Vypálené výrobky z horní části pece krásně zvonily a zkušební olovnatá glazura byla přepálená, krásné kouřové efekty doplňovaly tvary nádob a sošek.
Podzimní výpal
Již zkušenější jsme se pustili do dalšího výpalu v milíři. Tento výpal se oproti předchozímu protáhl až do ranních hodin, plamen se objevil až po 12 hodinách topení. Výrobky však byly vypáleny více než uspokojivě. Teploty se v peci podle vypálených výrobků pohybovaly od 700 do 1200°C, některé výrobky byly polévané hlinitou glazurou, která byla místy přepálená. Teploty, kterých jsme v milíři dosáhli, byly překvapivě vysoké. Výrobky byly bez prasklin.
Výsledky práce a atmosféra při výpalu nás pohltily natolik, že budeme pokračovat ve zkoumání této technologie vypalování i nadále. Při dalších výpalech máme v plánu hledat hmoty a glazury vhodné pro tento druh pálení keramiky, aby se plně využil jeho potenciál.
Výpalu se zúčastnili žáci keramických oborů pod vedením Petry Sedlmajerové, kteří nachystali zboží k výpalu a další materiály, a žáci kovářských oborů pod vedením ak. soch. Jana Tomeška, kteří zajišťovali práci s ohněm. Dík patří hlavně panu Tomeškovi, který vedl správný postup topení, rozložení paliva a skladbu konstrukce pece. Děkujeme také panu řediteli Ing. J. Vodičkovi za podporu této akce a všem pracovníkům KSS Lipnice za poskytnutí vhodného zázemí.
