Letošní březen se konečně obešel bez extrémů. Nepotkaly nás ani extrémní mrazy, ani extrémní horka, příděl vody zůstal také celkem v normálu. V první březnové dekádě život v areálu stéle ještě pospával – jediný, kdo ten spánek rušil, byli hulákající opeřenci na krmítku, rozkvétající líska a kachní trojlístek, který svými námluvami oživoval jezírko v přírodní zahradě. Po loňské stavební anabázi jakoby vše ještě spalo a nabíralo potřebných sil.
Jednopohlavní květenství lísky – dlouhé samčí jehnědy i drobné samičí květenství s vyčnívajícími červenými bliznami dávaly tušit, že jaro již není daleko.
Poslední troška sněhu spadla 17.3. a dala za pravdu známému přísloví Březen – za kamna vlezem.
Ačkoliv žádný rozumný člověk v tomto počasí nenacházel příliš potěšení a jaro vyhlížel maximálně přes sklo okna, ptačí obyvatelé našeho areálu ho již cítili ve vzduchu a po ránu ho sníh-nesníh vydatně přivolávali.
Přestože sníh pod palcem vycházejícího sluníčka zmizel po ránu celkem rychle, led na ptačím koupadle vydržel i během dopoledne.
Z ptačího koupaliště bylo rázem ptačí „klouzaliště“. Bohužel potýkající se kosy vyrušila procházející kolegyně a fotografie zachycuje již jen prázdnou ledovou plochu.
Ranním sněhem se však již stařena Zima nejspíš definitivně vyčerpala a batole Jaro začalo trošku intenzivněji tahat za kliku. Stromy sice stále ještě o kvetení příliš neuvažovaly – jen velmi nesměle to zkoušel topol osika, i samčí šištice tisu byly ještě zavřené, ale na jižní straně školní budovy, přitisknutá ke zdi, rozkvétala první pampeliška lékařská, barvu oblohy na zem snesl rozrazil perský a nepatrné bílé kvítky rozvírala i kokoška pastuší tobolka. Hřející slunce vytáhlo do vzduchu i letošního prvního motýla – leteckou sezónu odstartovala 17. 3. odpoledne babočka kopřivová. Jarní náladu podpořily i naše studentky květinovou výsadbou do truhlíků okolo vstupů do školních budov.
Jarní nálada byla sice ve vzduchu, ale to bylo asi tak všechno. Tímto téměř jarním odpolednem se mimčo Jaro nejspíš trochu vyčerpalo a během dalších březnových dní dělalo jen velmi malé pokroky. Velký posun však učinilo trio našich kachen – bez ostychu kolonizovalo prakticky celý areál – vymetalo prostor ptačích krmítek, procházelo se po parkovišti u hutě, obhlíželo, jestli něco nekápne od kuchyně a kachní dáma objevila velmi příjemnou sprchu v čerstvě zprovozněné kašně mezi DMI a DMII.
Ranní koupel sice provázel silný vítr – otužilce kačeně to však ani v nejmenším neubralo na blaženém výrazu.
Po velikonočních svátcích přišla koncem března další smutná chvilka – museli jsme se rozloučit s trojicí jalovců chvojek klášterských, které, stejně jako vzrostlý smrk před dvěma měsíci, padly na vrub chystané rekonstrukci kanalizace. Pár měsíců bude tedy před vstupem do DMI nová měsíční krajina, než ji během podzimu nahradí zbrusu nová výsadba.
S koncem března se přeci jen dalo tušit, že předjaří už brzy nahradí plnohodnotné jaro. Zářivé lampionky pampelišek se rozmnožily a přestaly se zimomřivě tisknout k zemi, barevnou paletu rozšířily i růžovofialové odstíny květů zemědýmu lékařského.
Další léčivka, který nám lemuje jižní zeď školní budovy – zemědým lékařský.
Provádí detoxikaci organismu, urychluje metabolismus, optimalizuje tvorbu žluči, používá se také pro léčbu kožních problémů. Droga sice není považovaná za toxickou, ale při jejím používání je potřeba větší opatrnosti. Nehodí se pro léčbu malých dětí a těhotných žen, jeho dávkování je menší a používá se spíše ve směsích.
Kočičky – květenství vrby jívy již začínají dozrávat. Ztrácí svůj vzhled chlupaté kuličky a nabývají na objemu dozráváním jednotlivých drobných tobolek.
Samičí květenství – jehnědy – vrby jívy.
I topol osika přidal na tempu – jeho jehnědy za uplynulých 14 dní prodělaly razantní vývoj.
Prodloužené jehnědy topolu osiky.
I naše javory se nechaly jarem probrat z letargie. Nesměle otevírají pupeny, jako by se stále zimomřivě obávaly nepohody. Javor jasanolistý jako by se nemohl rozhodnout, jestli už ty listy nechat růst, či ještě počkat. Javor stříbrný zvolil opačný postup – nejdřív testuje kvetení a potom (když nezmrzne) možná přidá i listy. Jen platan má úplně jasno – ten stále ještě spí.
Poslední březnový den se podařilo načapat i několik živočišných obyvatel našeho areálu. Naspodu dřevěné krajinky pochrupávali dva měkkýši – jeden „domečkový“, druhý větší „bez domečku“. V případě toho většího strakatého šlo o slimáka největšího – jednoho z našich největších plžů. V dospělosti může dorůstat délky až 20 cm. Aktivní je v noci, nebo po dešti. Tady však možná ještě zimoval.
Slimák největší – jeden z našich největších plžů.
Nedaleko slimáka se ukrývala i stonožka škvorová. I ta je ve „své třídě“ jednou z našich největších, zároveň je v ČR jedna z nejběžnějších. Stonožky řadíme mezi mnohonohé zástupce členovců dýchajících vzdušnicemi. Měří až 3,5 cm. Její tělíčko je ploché a tvoří ho šestnáct článků. Kromě hlavy má každý článek jeden pár nohou. Poslední jsou prodloužené – tzv. vlečné a mají smyslovou funkci, stejně jako dlouhá tenká tykadla na hlavě. Kromě nich má na hlavě i tzv. kusadlové nožky s jedovou žlázou. Pro člověka však není nijak nebezpečná. Stonožka škvorová je také aktivní v noci, kdy vyráží na lov drobných bezobratlých.
Vyrušená stonožka škvorová, jejíž jedinou snahou bylo dostat se někam do tmy a pokračovat v odpočinku.
Ne každý však zimu dokázal přežít. Mnozí spolubydlící z našeho areálu posloužili za potravu jiným silnějším, stejně jako hlemýžď zahradní – obyvatel této ulity.
Hlemýždí ulita – inu takový je život.
Jaro nastartovalo nejen v okolí školních budov, ale probudilo se i ve školních budovách.
S nástupem příznivějších teplot se k životu probudil i potůček u školního jezírka. Kachnám se tak naskytují nové příležitosti.
Prostor mezi DMI a DMII se sílícím sluníčkem, zpívajícím ptactvem a šumící vodou kašny vybízí k příjemnému posezení.
Ptačí kapela se během poslední dekády („desetidení“) března nebývale rozrostla a posílila o nové hlasy. O své sólové party se přihlásil spolek tažných druhů, které se vrátily zpět na svá hnízdiště. Dorazili špačkové se svou pestrou škálou zpěvavých árií, své rajóny si rozdělují pěnkavy obecné, během celého dne můžeme poslouchat překotné vyzpěvování zvonohlíka nebo volání konipasů bílých, kteří jako by hledali svou „sjůzí“. Přeslechnout se nedají ani budníčci menší, jejichž neměnné „cilp – calp – calp“ rozpozná úplně každý, občas je možné zahlédnout i přeletující vlaštovky. Všichni se snaží najít si co nejlepší místo k zahnízdění a vyvedení nové generace. Svého obyvatele se dočkala i nová budka z ČZU, do které bude během dubna nainstalována kamera, aby nám přiblížila rodinný život ubytovaného pěvce.
Speciální budka z České zemědělské univerzity v Praze.
Shrnuto a podtrženo, milí přátelé, jaro je tedy definitivně tady. Po dlouhém spánku se nový roční cyklus přírody opět nastartoval. Užijme si tedy příjemné jarní dny a pozorně sledujme, co nového nám příští týdny přinesou.
Život jde dál.
P.S.
V březnu se toho samozřejmě stalo mnohem více:
- V pondělí 21. 3. jsme oficiálně vstoupili mezi Rorýsí školy a díky odchytu a kroužkování ptactva jsme měli šanci blíže se seznámit s opeřenými obyvateli našeho areálu. Více najdete zde.
- Na přelomu března a dubna proběhl v areálu i kolem něj velký jarní úklid, při kterém spojili své síly žáci, vychovatelé, mistři i učitelé. Svůj kus práce odvedl i zaměstnanec stavební firmy, který se postaral o revitalizaci trávníků okolo DMI a DMII.
