Možná byste čekali, že v nadpise bude spíše sloveso přinesl místo odnesl, ale kdepak. Nejde o překlep – letošní prosinec opravdu odnášel více než přinášel. Byl to měsíc mnoha konců.
Tak především konečně jsme se po půl roce koexistence rozloučili s invazí stavbařů. Odcházeli postupně, jako ustupuje příliv. To však neznamená, že by byl prosinec již klidný. Zatímco prostor okolo DMI. se již vyšperkoval – dlaždice položené, hlína vyhlazená, kolem DMII. – a hlavně v prostoru přírodní zahrady – se ještě děly věci.
V prvním prosincovém týdnu došlo na izolační rýhu u DMII. Tentokrát to kabely přežily ve zdraví.
Poslední stavební úpravy zaťaly své drápy do kůže našeho parčíku a vyrýsovaly do ní mnoho jizev.
Klubající se hlavě již tekly nervy, ale naštěstí to bylo naposledy. Již brzy se měla dočkat toužebně očekávaného klidu.
Těsně po polovině měsíce dorazil žlutý anděl firmy Montraz, doširoka se rozkročil mezi tělocvičnou a DMIII, zapracoval dlouhým zobákem a tmavé orlí hnízdo bylo pryč. Od toho okamžiku se rychle vytrácely zbylé hromady stavebních materiálů, nářadí a nepořádku, trávníky byly učesány na pěšinku, asfaltovým silničkám byly umyty tváře a areál začal po mnoha měsících strádání volně dýchat. Najednou je vzdušnější a mnohem prostornější. Pravda, jednotlivé pavilony opravdu prokoukly, ale těch šest měsíců skutečně „stálo za to“.
Pravda, při odchodu stavbaři občas někde něco přehlédli, ale přesto naše skřetí hlava již huláká radostí.
Jak vzdušně je najednou ve všech koutech. Na tento kopeček již naši zahradní architekti rozvažují jarní dosadbu.
S příchodem jara bude třeba v přírodní zahradě ještě hodně práce, ale bude to již radost sledovat, jak příroda „hojí rány“.
Půlroční válečná zóna je tedy za námi. Abychom však nehýřili přehnaným optimismem. Pan ředitel na slavnostním zakončení školního roku předeslal, že se na příští rok chystá oprava kanalizace!
Další loučení přišlo 10. prosince 2015. V tento den nás cca po 50 – 60 letech opustil statný smrk, který téměř podpíral naši spojovací chodbu. Město, jehož je pozemek před naším průčelím, ho nejprve chtělo za světelský vánoční strom. Z toho sice sešlo, ale smrk změna plánu stejně nezachránila.
Naši kuřáci přišli o „střechu“ nad hlavou, ptáci o bezpečný úkryt a naše škola o dominantu, jakou hned tak každá škola nemá. Teď bude dominovat sama Akademie.
Netrvalo dlouho a z majestátního smrku, který tu rostl mnoho desítek let zbyla kláda, kopec větví,…
…a pařez. Inu, takový je život. S ničím a nikým se nemazlí. Konec jednoho většinou přináší začátek něčeho nového. Jen se vždycky dopředu nedá odhadnout, jestli to „nové“ bude lepší než to „staré“.
A co ještě prosinec odnesl? Už jen letopočet 2015. Rostlinám a živočichům v našem okolí je však letopočet zcela ukradený. Hodně živo bylo kolem ptačích krmítek. Pravidelně přilétala parta čížků lesních, slunečnicovými semeny se sem pravidelně přilétaly ládovat sýkory, dorazili i zvonci zelení. Potkat jsme tu mohli koňadry, modřinky a přistižena byla i sýkora úhelníček. V doslechu se pohyboval střízlík, červenka, od řeky sem zaléhal hlahol kachen divokých a ve vzácných chvílích zazpíval i skorec vodní.
Na krmítko u skleníku našla cestu sýkora modřinka. 14. 12. 2015
Zde stejné krmítko vizitují dvě samičky čížka lesního. (15. 12.2015)
Tři koňadry a jedna modřinka na snídani dne 18. 12. 2015
Našlo se však mnoho dalších zajímavých organismů. Prosincové srážky sice zůstaly opět hodně pod průměrem (přibližně na poloviční hodnotě), ale přesto měly rostliny dostatek vláhy.
Velkou radost z toho měly například mechy. Trávníky tak mohl prosvítit vodou oživený kostrbatec zelený (Rhytidiadelphus squarrosus). Mechy nemají dokonalé cévní svazky a proto nedostatek vody řeší tím, že přejdou do stavu tzv. anabiózy. Jednoduše vyschnou a počkají si, až se podmínky zlepší. Při příchodu vláhy se znovu nacucají a ožijí. Velmi mazaná strategie.
Sněhové srážky nepřinesl prosinec žádné, a tak trávníky zdobil kromě mechů různobarevný koberec jitrocele, žebříčku, travin a spadaných listů v různých odstínech zelené, žluté, oranžové a hnědé.
Ideální podmínky si také užívaly lišejníky na větvích našich stromů. Jde o tzv. podvojné organismy vzniklé dokonalým soužitím houbového organismu a řasy nebo sinice. Houba chrání a dodává vodu, řasa či sinice fotosyntetizuje – vytváří pomocí slunečního záření cukry – a tím oba dva partnery živí. Tuto větev javoru stříbrného využívá coby svůj podklad šedá terčovka bublinatá (Hypogymnia physodes) a žlutý terčovník (Xanthoria sp.)
Okrouhlé mističky na stélce terčovníku jsou tzv. apothecia – zde dochází k množení vřeckovýtrusé houbové složky lišejníku.
Zatímco lišejníky vesele fungují a množí se, javor stříbrný zatím spí spánkem spravedlivých. Ten na své ideální podmínky teprve čeká. Pupeny má vzorně nachystané, tak si může schrupnout.
Může se zdát, že to vyšší rostliny prozatím zabalily, ale to bychom byli na omylu. Některým nevadí ani nižší teploty a méně světla a dokáží kvést i plodit. Již jsme zmiňovali sedmikrásku chudobku, je na čase představit dalšího „nezmara“. Je jím hluchavka nachová – běžný plevel zahrádek a rumišť, ale dokáže se vetřít prakticky kamkoliv. Nízká rostlinka s purpurovými dvoupyskými korunami s tmavšími skvrnkami je naším častým sousedem, přestože ji lehce přehlížíme.
Barev nám prosinec dopřál dostatek, zato mrazy žádné. Teplotně byl prosinec vysoce nadprůměrný. Vánoce byly se svými 14°C teplejší než mnohé Velikonoce, ochladilo se až těsně před Silvestrem. Rok extrémního počasí končí. Nezbývá než doufat, že příští rok pro nás žádné extrémy a katastrofy nechystá, zato přinese všem obyvatelům světelské Akademie hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a klidu. :-)
