Září uteklo jako voda. Studentské hemžení doplnilo stavební aktivity, a tak bylo kolem našich budov opravdu živo. Jestliže jsme začátkem září věřili, že nepořádek v prostorách areálu už větší být nemůže, a doufali jsme v brzký úklid a návrat do běžných mezí, velmi jsme se spletli. Zářijové události nám připomněly platné „Murphyho zákony“. Jeden z nich říká, že pokud může být hůř, tak také hůř bude.
A skutečně, na co nestačila stavební firma, v tom dopomohla příroda. Tentokrát se chovala jako dobře vycvičený záškodník. Navíc – kdo by to byl řekl – nejvíce si zasedla na naší „Přírodní zahradu“. Stavební aktivity na DMII. byly během září intenzivnější a okolo zmíněné budovy přibývalo techniky i materiálu.
17. září 2015 přešla přes Světlou studená fronta provázená vichřicí, při které vítr dosahoval rychlosti 18 m/s – to znamená přibližně 65 km za hodinu. Podle Beaufortovy stupnice tedy dosáhla 8. stupně, při kterém se již ulamují větve a chůze proti větru je normálně nemožná.
Jestliže prostory kolem DMI. a DMII. připomínaly smetiště již začátkem září, nyní byl dojem naprosto dokonalý. Již zde chybělo jen hejno hlodavců.
Zářijové události nám připomněly platné „Murphyho zákony“. Jeden z nich říká, že pokud může být hůř, tak také hůř bude.
Jestliže prostory kolem DMI. a DMII. připomínaly smetiště již začátkem září, nyní byl dojem naprosto dokonalý.
Již zde chybělo jen hejno hlodavců.
Pojďme však zpět do přírodní zahrady. Nezajištěný materiál na lešení během vichřice spadl přímo na čerpací jednotku u našeho jezírka. Byla poškozena UV lampa, která zajišťuje čištění vody a zároveň bylo poškozeno potrubí. Část vody tak byla z jezírka odčerpána, ale již se do něj nevrátila.
V jezírku klesla hladina vody a potůček byl na suchu. Skvěle. Teď už snad hůř být opravdu nemůže, nebo snad ano?
Nezajištěný materiál na lešení během vichřice spadl přímo na čerpací jednotku u našeho jezírka. Byla poškozena UV lampa, která zajišťuje čištění vody, a zároveň bylo poškozeno potrubí.
V jezírku klesla hladina vody a potůček byl na suchu. Skvěle. Teď už snad hůř být opravdu nemůže, nebo snad ano?
Nejlépe nejspíš vystihne situaci naší přírodní zahrady úryvek ze „zprávy“ Terezy Nohejlové, která tuto část přírodní zahrady přilehlou k DMII. v rámci své práce v semináři z biologie sleduje:
"Příroda v mém sektoru je bohužel v lehce dezolátním stavu a zřejmě bude i hůř. Právě v tuto dobu tady probíhá rekonstrukce budovy. Momentálně slouží mně přidělený prostor k úschově již nepotřebných materiálů, užitých k opravám. Tento měsíc proto nemohu mluvit o krásném prostoru, ve kterém by stálo za to rozložit dečku a uspořádat piknik. Jsem ale optimista a těším se, až se to za pomoci lidských rukou a nezbytné námahy opět promění v nádherné, přírodou oplývající místo.
Zatím se tu nachází dva maličké a dva velké stromy, které jsem se rozhodla popsat trochu obecněji. Doufám, že nezemřou pod hromadami trosek. Na jednom stromě, je jím lípa, jsem objevila užitečnou ptačí budku, ze které mám velkou radost. Doufám, že se tam něco na jaře usídlí a já budu mít o čem psát. :D"
„Příroda v mém sektoru je bohužel v lehce dezolátním stavu a zřejmě bude i hůř…“
„Na jednom stromě, je jím lípa, jsem objevila užitečnou ptačí budku, ze které mám velkou radost. Doufám, že se tam něco na jaře usídlí a já budu mít o čem psát. :D“
Po vichřici, která předvedla, kdo je tady vlastně pánem, se počasí zase umoudřilo, a přišlo velmi příjemné babí léto – jedna z výrazných meteorologických singularit.
Tak nazývají meteorologové situaci, kdy se celkem pravidelně výrazně mění počasí oproti běžnému stavu typickému pro to dané období. Pokud se pamatujete, začátek školního roku byl velmi chladný. Ze dne na den se výrazně ochladilo. Jde o první singularitu – tzv. Jílské ochlazení, které přichází se 60% pravděpodobností okolo 1. a 2. září – tedy na sv. Jiljí. Mnohem známější je období teplých dnů na konci září – „svatováclavské časy“, nebo také „babí léto“.
Obě zářijové singularity proběhly zcela typicky, můžeme jen tipovat, jak to dopadne v okolí vánoc, kdy je předvánoční obleva další typickou singularitou. Do konce školního roku nás pak čekají ještě dvě další – jistě si sami doplníte květnové „ledové muže“, nebo červnové chladné a deštivé počasí tzv. „Medardovy kápě“.
Krásné teplé počasí a svatováclavská pouť „přede dveřmi“ nejspíš inspirovala naše stavbaře, že 25. 9. začali s odstrojováním lešení od DMI. Tak jak Fénix povstal z popela, z kukly tiše, nevinně a nejistě vylétá motýl, tak i budova DMI. se vynořuje čistá a zářící. Inu snad už se přeci jen „blýská na lepší časy“.
Tak jak Fénix povstal z popela, z kukly tiše, nevinně a nejistě vylétá motýl, tak i budova DMI. se vynořuje čistá a zářící.
Lepší časy snad zažijí i naši rorýsi, kteří letošní sezónu prožili ve velkém neklidu a přestože jim původně hrozilo částečné vystěhování, nakonec se dočkají 24 nových bytových jednotek v zateplení fasád na budovách DMI. a DM II.
Lepší časy snad zažijí i naši rorýsi, kteří letošní sezónu prožili ve velkém neklidu. Přestože jim původně hrozilo částečné vystěhování, nakonec se dočkají 24 nových bytových jednotek v zateplení fasád na budovách DMI. a DM II. Uvidíme, co na to řeknou, až v květnu příštího roku dorazí ze svých afrických zimovišť.
S koncem září už se v areálu začala chystat velkolepá barevná „módní šou“. Jakoby si stromy chtěly po náročné sezóně ještě trochu užít – začaly se šňořit do barevných slavnostních šatů. Prozatím jde o pouhé náznaky – tak jako u této břízy, ale během října už bude výprava jistě velkolepá.
V areálu bylo však mnohem živěji. Po kmeni břízy si to špacíroval sameček sršně obecné. Je oproti samičce drobnější a má delší zahnutá tykadla. Narozdíl od samičky nemá žihadlo, takže je naprosto nevinným společníkem. Ale ona ani samička není nějak extrémně nebezpečná. Není zdaleka tak útočná jako vosa, bránit se samozřejmě bude, pokud jí zmačknete, nebo budete ničit jejich hnízdo. Jinak ale, ve srovnání s vosou, je to neagresivní „moulík“. Naopak, když si sršeň prohlédnete zblízka, zjistíte, že je to velká žluto-černo-červenohnědá fešanda (či fešák) a ty oči!
Žlutá barva zářila i v trávnících. Kromě podzimních pampelišek jí oslňovaly i květenství jedné z bobovitých rostlin – štírovníku růžkatého.
Na jednu z posledních návštěv si k nám zaletěl i tento modrásek. Budeme si muset vystačit s rodovým jménem. Nechtěl ukázat ani spodní stranu křídel, natož aby se podvolil dalším procedurám (rozhodujícím znakem u některých druhů modrásků jsou totiž kupříkladu znaky na kopulačních orgánech).
Barevnou paletu rozšiřují i květenství drobných rostlinek z příbuzenstva hluchavek. Jde o černohlávek obecný – bylinku, kterou potkáváme v trávnících i na jaře. Má protizánětlivé účinky, urychluje hojení ran a zvyšuje srážlivost krve.
Podzim začíná nabývat na síle. Těšme se, co nám přinese jeho další měsíc.
