Příroda v areálu > Ptáci > Pěnice pokřovní
Jedno červencové ráno jste se pod smrky u ateliéru keramiky v našem školním areálu mohli stát svědky urputného boje – pěnice pokřovní tu sváděla bitvu na život a na smrt s chroustem obecným. Boj trval několik minut a brouk při něm přišel o krovky i o život. Pěnice vyhrála a odnesla si pořádný úlovek.
Pěnice pokřovní s uloveným chroustem – areál Akademie Světlá n. S. 4. 7. 2017
Pěnice pokřovní je s délkou těla 11,5 – 13,5 cm naší nejmenší pěnicí. Horní polovina těla je zbarvena šedohnědě, dolní je světle šedá. Zobák i nohy jsou tmavé stejně jako duhovka oka. Nejlepším určovacím znakem je tmavě šedé příuší, které je vždy o něco tmavší než šedé temeno hlavy, bílé hrdlo a světle zbarvená krajní ocasní pera.
Pěnice pokřovní nejraději osidluje zemědělskou krajinu, parky a zahrady se vzrostlými živými ploty a křovinami. Přestože je tato pěnice asi nejběžnějším zástupcem pěnic v osídlených oblastech, je velmi nenápadná a je těžké ji zastihnout a pozorovat. Pohybuje se velice zručně v hustých křovinatých porostech nebo mladých jehličnanech a nerada se ukazuje. Na její přítomnost nás může upozornit především její typický zpěv, kterým si samečci vymezují teritorium. Jejich písnička začíná tiše a nenápadně, následně zesiluje a končí hlasitým klapavým finále, kterému tento ptáček vděčí za svou přezdívku „klapající pěnice“.
Tento hlas můžeme u nás slyšet od dubna, kdy se tito stěhovaví ptáci vrací ze svých zimovišť ležících jižně od Sahary ve východní Africe. Od května do června vychovají v hnízdech vystavěných ze stébel trávy a vykladených nejjemnějšími kořínky ukrytých nízko nad zemí v křovinách 4 – 5 mláďat. Podruhé zahnízdí v našich končinách jen výjimečně. Ptačí rodiče jsou velmi plaší, snůšku mohou opustit při sebemenším náznaku nebezpečí. Sebe i mláďata živí hmyzem a pavouky, na konci léta do svého jídelníčku zařazují i bobule. Možná, že chroust, kterého po dlouhém boji udolala pěnice z úvodu článku, posloužil právě jako svačinka pro hladová mláďata v nedalekém hnízdě.
Do svých zimovišť odlétají přes východní Středomoří koncem léta – v srpnu či září – a my musíme zase počkat až do dalšího jara, než se v křovinách ozve známý klapavý hlas se závěrečným „dli-dli-dli-dli-dli“.
Foto v banneru: Zdroj a licence
