Pěnkava obecná (Fringilla coelebs)

Příroda v areálu > Ptáci > Pěnkava obecná

Je celkem nemožné, aby pták, který je v současné době jedním z nejběžnějším evropských opeřenců, náš areál minul. Naopak – pěnkava obecná je naším pravidelným návštěvníkem a s velkou pravděpodobností i spolubydlícím. Výrazný, hlasitý a zcela typický zpěv samečka, který si vymezuje teritorium, se pravidelně již od února po celé druhé pololetí rozléhá z korun stromů okolo školních budov – z javorů na jižní straně, z lípy v přírodní zahradě i odjinud. Z prostoru tenisových kurtů či z druhé strany řeky často odpovídají další.

Sameček pěnkavy obecné ve svatebním šatě, Zdroj a licence

Pro jejich výrazný zpěv, který sestává z rychlých staccatových klesajících tónů s trylkem na konci, a pěkné vybarvení peří byli samečkové pěnkav často chovaní v zajetí a dokonce byli využíváni i k „hazardním hrám“. Klece se zpívajícími samečky zakryté plátnem byly rozestavěny na volném prostranství dále od sebe. Postupně je majitelé přemísťovali blíže k sobě – ptáci vyhodnocovali zpěv svých soků a postupně umlkali. Který sameček vydržel zpívat nejdéle – tedy přezpíval ostatní, ten se stal vítězem a jeho majitel sklidil tučnou odměnu.

Nahrávka: Sameček pěnkavy obecné se na této nahrávce nejdříve jakoby osměluje. Několikrát si opakuje úvodní část, jako by si nebyl jistý, jestli už má začít, jestli si svou píseň dobře pamatuje, ale s o to větší vervou následně koncertuje. (Světlá n. S. 13. 5. 2016)

Obě pohlaví ve všech „ošaceních“ charakterizuje typická bílá kresba na černých křídlech – dvě světlé křídelní pásky, z nichž spodní je podložena bílou vzpěrou do podoby písmene „T“. Sameček se v období rozmnožování pyšní modrošedou helmičkou, rezavými lícemi a růžovohnědou spodinou těla. Hřbet má kaštanově hnědý a kostřec (oblast beder) smaragdově zelený. Ten je vidět nejlépe za letu, kdy také vynikají bílá okrajová rýdovací pera v ocase. Ve zbytku roku jsou barvy méně výrazné.

Samička pěnkavy je celoročně zbarvena nenápadně a velmi dobře splývá s okolím. (Ledeč n. S. 22. 4. 2017)

Samička je vybarvena nenápadně v různých odstínech hnědé a béžové s nazelenalým odstínem zad a kostřece. Pouze stejné „křídelními znaky“ a nenápadná šedavá kresba na hlavičce napovídá, do kterého druhu vlastně patří.

Latinské druhové jméno „coelebs“ znamená nezadaný, nebo vdovec. V našich podmínkách se totiž mladí ptáci a samičky na zimu většinou stěhují do západního Středozemí a u nás zůstávají pouze starší samci. Ti zdejší zimu riskují s vidinou brzkého jarního rezervování co nejvýhodnějšího hnízdního teritoria. Můžeme je proto v průběhu zimy často pozorovat na krmítcích, zatímco samičky se objeví spolu s loňskou omladinou zase až v průběhu března či začátkem dubna.

Přezimující sameček riskuje zdejší zimu s nadějí, že na jaře „urve“ lepší místo pro hnízdění. (Ledeč n. S. 4. 12. 2016)

Hnízdění probíhá v dubnu až srpnu. Miskovité hnízdo skvěle maskované mechem a lišejníky staví samička ve vidlicích větví v keřích a korunách stromů. V něm se i dvakrát ročně objeví 4 – 5 velmi variabilně zbarvených vajíček, které samička sama necelé dva týdny zahřívá a vylíhlá mláďata pak další dva týdny spolu se samečkem krmí.

Jedno ze dvou čerstvě vyvedených mláďat, které ve čtvrtek 4. 5. 2017 komplikovaly dopravu na křižovatce před vjezdem do areálu školy ve Světlé n. S. Inu v létání mají přeci jen ještě rezervy.

Dospělí ptáci jsou typičtí semenožravci, kteří potravu často sbírají po zemi, přes léto ale sebe i svá mláďata krmí hmyzem. Na konci léta však už přechází na nejrůznější semena a plody, a tak je to až do dalšího hnízdění.

Jeden z našich pěnkavích samečků během své jarní serenády. No, která samička pěnkavička by mohla odolat? (Světlá n. S. 13. 5. 2016)

Snad budeme vyzpěvování pánů pěnkaváků slýchat kolem školy i nadále. Vždyť spolu se sýkorami, kosy a špačky vytváří nádherný jarní sbor, který naznačuje, že zima už je na ústupu a jaro vchází do dveří.

Foto v banneru: Zdroj a licence, upraveno autorem