Příroda v areálu > Ptáci > Rehek domácí
Zatím jsme v areálu naší školy pozorovali okolo třiceti druhů opeřenců, více jak deset druhů u nás i hnízdí. Ale zatím jen zástupce jednoho druhu se rozhodl vydat na průzkum vnitřních prostor školní budovy. V polovině dubna jsme tak mohli v naší tělocvičně pozorovat samičku rehka domácího – průzkumnici, která v konstrukci budovy kdesi pod střechou objevila štěrbinu, o které ani naši páni údržbáři nic nevěděli, a své pátrání po vhodném místě k hnízdění rozšířila i na interiéry školy. Tělocvična coby vězení ji znervózňovala jen minimálně. Dokonce nám předvedla svůj lov – během velmi obratné letecké akrobacie ulovila poměrně veliký kus hmyzu, kterým poté, co ho drapla, několikrát uhodila o zem a teprve potom si ho podala coby svačinku. Otevřeli jsme jí okno, samička ho zanedlouho objevila a byla pryč.
O dva dny později se však v tělocvičně objevila znovu a dokonce se vydala na průzkum chodby a schodiště před tělocvičnou. Po dalších dvou dnech se objevila ve škole potřetí a naposledy – to se z tělocvičny dostala opět na schodiště před tělocvičnou. Než jsme však tentokrát stačili otevřít okno, zazvonilo, po chodbách začaly proudit davy žáků, paní Rehková zpanikařila, využila otevřené dveře a prohnala se chodbou v DMII. až na schodiště v severním konci budovy. Tam se již vyčerpaně posadila pod okno a počkala, až jí dorazíme vysvobodit. Tím její průzkumy naštěstí skončily a vzdušný prostor školních interiérů už žádný vetřelec dále nenarušoval.
Rehek domácí původně obýval skalnaté oblasti, nyní ale často bere zavděk místo skalních stěn lidskými stavbami a potkáváme ho běžně i v okolí lidských sídel tak jako ve Světlé. Tento ptáček velikosti vrabce je lehce rozlišitelný podle rezavého ocásku, kterým rád a často pocukává. Samička i mladí ptáčci jsou jinak šedohnědí, sameček se ale od jara do podzimu pyšní tmavým šedočerným břidlicovým zbarvením zad a břicha, tváře a krk má uhlově černé, v křídlech bílou skvrnu. Na podzim, stejně jako samičky a mláďata, přepeří a získá nenápadný šedohnědý kabát, který se mu ale do jara doslova ošoupe a objeví se opět tmavé „samečkovské“ jarní oblečení.
Na přítomnost rehka nás často upozorní jeho nezaměnitelný zpěv, který přednáší hned brzy po ránu z vyvýšených míst (hřeben střechy, komín, anténa, špice stromu, tyčka plotu apod.). Zpěv má několik částí a jednou z nich je skřípavý a vrzavý zvuk, který připomíná chůzi po štěrkové cestičce. Rehek je velmi „upovídaný“, ozývá se často i přes den a za soumraku.
Hnízdění rehků probíhá většinou dvakrát za sezónu od dubna do srpna. Naší samičce tři exkurze po budovách školy stačily, nakonec se uhnízdila pod střechou na jihozápadním rohu budovy tělocvičny ve výklenku nad okapovou rourou. Hnízdo staví sama samička ze stébel trávy a následně v něm necelé dva týdny inkubuje většinou pět vajíček.
Sameček se připojuje až k péči o vylíhnutá ptáčata, které potom společně okolo dvou týdnů krmí přímo na hnízdě a další cca týden v blízkosti hnízda. To je doba, kdy je možné rodinku rehků velmi dobře pozorovat. Malá rehčata tak během sezóny 2016 zkoumala práce našich kamenosochařů pod přístřeškem u tělocvičny, kontrolovala dění na volejbalovém hřišti i zahradnické práce v přírodní zahradě, případně pospávala nedaleko fontány mezi DMI. a DMII.
Od jara do léta se rehci živí převážně živočišnou potravou, na konci sezóny si jídelníček zpestřují i bobulemi.
S rehky domácími se můžeme setkat prakticky v celé Evropě, v jihozápadní Evropě i zimují, ze střední, severní a východní Evropy se na zimu většinou vystěhují do okolí Středozemního moře. Rehčí zpěv jsme mohli v roce 2016 slýchat každé ráno při cestě do školy až do 5. října. To se s námi rehci nejspíš rozloučili a vydali se na jih. Snad se jim během zimní středomořské dovolené nic zlého nepřihodí a během dubna už opět zaslechneme jejich skřípavé prozpěvování i nad naší školou. Dutinu pod střechou tělocvičny jim budeme určitě rezervovat.
