Příroda v areálu > Ptáci > Lejsek šedý
Lejsek šedý posedává na jedné z kamenných plastik. Místa, které s oblibou navštěvuje, jsou často „orazítkovaná“ jeho trusem. Světlá n. S. 21. 6. 2016
Tentokrát se pojďte seznámit s malým šedým a velmi nenápadným ptáčkem, který sice většinou lehce uniká naší pozornosti, ale při lovu je naprosto nepřehlédnutelný díky svému vypilovanému umění leteckého akrobata.
Lejsci šedí mají v našem areálu vše, co potřebují ke spokojenému životu. Najdou tu vzrostlé starší stromy s dutinami a výklenky ve zdech pro hnízdění i křoví na schovávačky. Najdou tu však i vyvýšená místa, na kterých sedávají na číhané a odkud vyrážejí na lov, a dostatek volného prostoru v jejich okolí pro dobrý rozhled. K tomuto účelu se báječně hodí různé kamenné plastiky vystavené v okolí jednotlivých školních budov. Navíc se tu nepohybují žádné kočky, takže tu máme hotový lejsčí ráj.
Lejsek šedý je velmi nenápadně zbarvený. Tmavší šeď na hřbetní straně těla přechází v bělavé bříško, hlavičku mu zdobí jemné podélné proužky – jako by si namočil hřebínek do barvy, pročísl si pírka na temeni a vytvořil si tak úhledný pruhovaný melír. Světle šedé žíhání můžeme pozorovat i na hrudi a na bělavých bocích. Nožky má tmavé, zobáček hraje různými odstíny od žluté po tmavě šedou. Obě pohlaví jsou zbarvená stejně. Sedá vždy jako vzorný žáček – vzpřímeně, s hlavičkou nahoru, ocásek spuštěný dolů – jen občas ocáskem a křídly neklidně pocukává. Díky jeho zbarvení ho málokdy ve stromoví najdeme. Jeho hlas je také poměrně nenápadný a celkem tichý.
Velmi nápadný je však způsob lovu. Tím nás na sebe lejsek upozorní nejčastěji. S oblibou totiž sedí na vyvýšeném místě, ze kterého vyhlíží svou kořist – mouchu, motýla, ale i vosu nebo včelu. U nás se k tomu ideálně hodí práce našich kamenosochařů či uměleckých kovářů. Jakmile zahlédne svou potencionální oběť, bleskově vystartuje, předvede velmi slušnou akrobatickou leteckou sestavu a s úlovkem usedne zpět na původní nebo nepříliš vzdálené místo. Zde v klidu svůj úlovek zkonzumuje a vyhlíží další chod. Pokud se mu podaří ulovit včelu nebo vosu, údery o podložku jim odlomí žihadlo a zbaští zbytek. Stejným způsobem někdy zbavuje kořist i křídel. Nestravitelné chitinózní části potravy se dokáže zbavit pomocí jejich zpětného vyvrhnutí. Oblíbeným „posedem“ našich lejsků je žulová plastika a lavička u skleníku před školní hutí, popř. „ryba“ u přírodní zahrady, ale při troše snahy je můžeme načapat i na osikách u fotbalového hřiště, kde nejspíš v roce 2016 hnízdili.
Možná proto, že v předjaří roku 2017 musela být osika kvůli proschlé a okolí ohrožující nestabilní koruně skácena a dutina tudíž zmizela, možná z čiré zvědavosti – postavil si párek lejsků dva týdny před koncem školního roku hnízdo ve výklenku pro domácí telefon v zateplení prostřední budovy přímo vedle vstupních dveří. Neustálý provoz je musel při stavbě hnízda, zahřívání vajíček i péči o mláďata silně rušit, ale lejsci vytrvali. V malinkém hnízdě maskovaném kabely dokázali vychovat tři své potomky až do doby, kdy hnízdo opustili a započal pro ně výcvik přímo v korunách stromů.
Lejsek, ptáček velikosti štíhlého vrabce, neovládá skvěle pouze vzdušný slalom, nýbrž i dálkové tratě. Jde o striktně tažného opeřence, který zimuje až v jižní polovině afrického kontinentu a při přeletech urazí mnoho tisíc kilometrů. K nám do ČR se vrací na přelomu dubna a května. Po návratu si páry vyhlédnou vhodné místo – dutinu stromu, chumel popínavých rostlin, výklenek budovy ve výšce 1 – 4 metry vysoko a pustí se do stavby hnízda. Sameček většinou nosí stavební materiál – stébla trávy, lišejníky nebo kousky kůry. Samička vše rovná a „sešlapuje“, poté vnitřek hnízda vystele peříčky a naklade 4 – 5 vajíček. Sedí na nich sama přibližně 2 týdny, po které ji sameček zásobuje potravou. Tak to zůstane i první dny po vyklubání mláďat, kdy je ještě samička intenzivně zahřívá. Následně se připojí k samečkovi a mláďata krmí společně oba dva. Kdosi kdysi spočítal, že dorazí do hnízda až 500krát za den. [1] Rodiče v krmení pokračují i poté, kdy již mláďata opustí hnízdo a začínají létat. Zvládnout leteckou a loveckou techniku není úplně jednoduché, a tak se občasná svačina od rodičů výtečně hodí.
Na následujícím videu je takový malý hrdina, který snaživě piloval letecké bitvy s mouchami a startoval střídavě z lavičky a dosedal na nedalekou kamennou plastiku a zase nazpátek. Sem tam něco ulovil, ale nášupem od rodičů nikdy nepohrdl.
Blízká setkání s lejskem šedým okolo světelské Akademie, červen 2016
S končícím létem zařazují lejsci šedí do jídelníčku i bobule a další plody a chystají se k odletu. S českou kotlinou se lejsci loučí na přelomu srpna a září. Tyto drobné pěvce pak čeká daleká pouť – až do subsaharské Afriky. Lejsek kroužkovaný v jižních Čechách u Hluboké nad Vltavou byl nalezen uhynulý až v Demokratické republice Kongo – 6032 km daleko vzdušnou čarou od místa kroužkování. [2] Spousta z nich nástrahy cesty nepřečká, jen ti nejsilnější se dožívají vyššího věku (max.11 let). [3]
V rámci Evropy početní stavy lejska šedého rapidně klesají. V ČR je chráněn vyhláškou MŽP ČR 395/1992 Sb. jako ohrožený druh. Doufejme, že u nás jeho výskyt ohrožen nebude a i v dalších sezónách se v areálu světelské Akademie tento hbitý letec objeví.
Citace
- SAUER, Frieder. Ptáci lesů, luk a polí. 1. vyd. Praha: Ikar, 1995, 286 s. Průvodce přírodou (Ikar). ISBN 80–85830–99-x.
- KLOUBEC, Bohuslav, Jan HORA a Karel ŠŤASTNÝ (eds). Ptáci jižních Čech. 1.vyd. České Budějovice: Jihočeský kraj, 2015, 640s. ISBN 978–80–87520–12–3.
- STRAUß, Daniela. Ptáci našich zahrad: v životní velikosti. Přeložil Miroslav HARTL. Praha: Grada, 2015. ISBN 978–80–247–5600–4.
Odkazy
- VYHLÁŠKA 395/1992 Sb. ministerstva životního prostředí České republiky ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
- další informace a fotografie ze života lejska šedého
Fotografie v banneru: Lejsek na číhané na lavičce u skleníku, Světlá n. S. 21. 6. 2016
