Příroda v areálu > Ptáci > Kos černý
Dospělý sameček kosa černého při hledání potravy. Světlá n. S. 2. 6. 2016
Kos černý je jedním z nejnápadnějších a také nejsnáze pozorovatelných obyvatel areálu naší školy. Černé peří samečků prozářené nápadným žlutooranžovým zobákem je chronicky známé již předškolákům. Samičky jsou pak hnědočerné, zobák mají tlumenější, zbarvený do oranžovohněda.
Jde o stálého pěvce, který u nás zůstává přes zimu. Můžeme na něj natrefit prakticky každý den v kteroukoliv denní dobu, jak pátrá v trávníku po nějaké vhodné svačině. Miluje žížaly, v létě se může přiživovat i na zralém ovoci – např. na jahodách, v zimě vezme za vděk zapomenutým jablkem, nebo suchými jeřabinami.
S příchodem teplých jarních dní můžeme navečer poslouchat pěvecké recitály jednotlivých samečků. Z vyvýšené pozice na hřebeni střechy, z vrcholu sloupu pouličního osvětlení či nejvyšší větve oznamují do širokého okolí, že jsou zde a při plné síle. Tato večerní serenáda má okouzlit přítomné samičky a varovat případné soky, že zde je již obsazeno. Jejich zpěv je velice proměnlivý, každý kos ovládá spoustu variací a obměn a proměnlivou melodii vydrží zpívat i desítky minut.
Jsou-li nečekaně vyrušeni, nebo se objeví nebezpečí, varují kosi nepříjemně silným staccatovým hlasem.
Pár si poté staví hnízdo – několik párů hnízdí i tady u nás. V našem areálu si s oblibou vybírají husté keře rododendronů podél vstupní cesty, stejně oblíbené byly i křovité porosty jalovce chvojky klášterské před DMI. a hlavní školní budovou. Ty však musely v předjaří roku 2016 ustoupit přípravám na opravu kanalizace, a tak byli kosi donuceni hledat náhradní řešení. Zahnízdili proto v nízkém smrčí mezi budovami školy i v korunách vzrostlých listnáčů. Na zmíněných místech staví kosice sama z bláta a stébel trávy miskovité hnízdo, do kterého následně snese 4 – 5 modrozelených hnědě skvrnitých vajíček. Příští dva týdny je sama zahřívá. Po vyklubání ptáčat se do péče o ně připojuje i otec. 14 – 16 dní krmí rodiče svá mláďata na hnízdě, další dva až tři týdny mimo hnízdo. Potravou přes léto jsou hlavně různí bezobratlí – žížaly, hmyz a podobně, na konci léta v potravě převládají bobule a jiné plody.
Ptáčata opouštějí hnízdo ještě dříve než umí létat a zůstávají v keřích nebo na zemi pod nimi, později vyletují i na větve stromů a žebrají na rodičích potravu. Narazíte-li na takovéhle „zapomenuté“ ptáče, většinou není nutné nijak zasahovat. Ptačí rodiče o svém potomkovi dobře vědí a často jen vpovzdálí čekají, až se vzdálíte, aby ho mohli nakrmit. Hrozí-li však malému hrdinovi nebezpečí, např. v podobě pobíhajících psů, vysaďte mládě na blízké vyvýšené místo – rodiče si ho bez problémů najdou.
Naši „městští“ kosi jsou natolik zvyklí na okolní provoz, že nechají člověka přiblížit se i na poměrně malou vzdálenost, ale nikdy nepostrádají dostatek ostražitosti, aby se přímému kontaktu s člověkem vyhnuli. Prohlédnou si nás bystrýma očima se žlutým lemováním a frnknou až na poslední chvíli. Nevidí v nás hrozbu – snad to tak i zůstane. :-)
Kos černý je původně obyvatelem lesa, který postupně expandoval do měst. Potkat ho můžeme v prakticky celé Evropě, výjimkou jsou jen její nejsevernější oblasti. Osidluje i Asii až po východní Čínu a žije také v severní Africe. Původně byl kos tažným druhem, dnes je ve velké míře druhem stálým.
A chcete-li na rozloučení ještě nějaký „drb“, pak vězte, že městští páni kosi mnohde pěkně zvlčeli. Zatímco někteří tak zblbli světelným znečištěním, že místo při rozednění a při soumraku zpívají celou noc, jiní se na to úplně „vyflákli“ a zpívat zcela odmítají. Někteří samečci se dokonce chovají natolik moderně, že ani nekrmí svá mláďata, zatímco jejich venkovští a maloměstští bratránci zatím stále ještě plní své rodičovské povinnosti bez reptání.
Další informace o životě kosů a jejich soužití s lidmi najdete na http://www.lozcr.cz/poradna/mame-na-zahrade-kosa.html
